Princezny z množírny

V takovém stavu jsme přijali šest feneček, na kterých se podepsalo utrpení prožité v množírně. Jde o další případ lidí, kteří považují psy za pouhé stroje na peníze.

Fenečky měly ohromný strach, v životě toho moc dobrého zatím nepoznaly. Vlídné pohlazení a lidská starostlivost pro ně byly něco zcela neznámého.

Spolu s fenečkami dorazila i jedna nebohá štěněcí holčička, které byly odhadem zhruba tři měsíce a měla rozdvojenou nožičku, kterou bylo třeba amputovat, protože jinak měla tendenci ji používat (i když to nešlo), což nebylo dobré pro její záda. Už jsme toho viděli a zažili opravdu hodně, ale rozdvojená nožička byla něco úplně nového.

S fenečkami jsme okamžitě jeli na veterinu, kde zůstaly na hospitalizaci. Díky tomu je měl pan doktor pod dohledem a mohl v klidu provést všechna potřebná vyšetření.

Po nutném ošetření se princezny rozjely do dočasných péčí

Tam je čekal ten nejdůležitější krok – musely se postupně naučit, že lidem mohou věřit. Život v domácnosti, ve které je jejich spokojenost na prvním místě, totiž nikdy nepoznaly, stejně jako je nikdo nenaučil hygienickým návykům nebo chození na vodítku.

Fenečky si na své nové životy přivykaly pomalu. Některým to šlo lépe, některým hůře. Až na jednu byly všechny stále dost vyplašené, schovávaly se, krčily se v koutech a lidé jim naháněli hrůzu. Chápali jsme je a netlačili na ně. S lidmi zatím moc dobrých zkušeností neměly, proto nějakou chvíli trvalo, než je opustil ten největší strach.

Brzy jsme ale mohly sledovat maličké pokroky v tom, jak na své prostředí reagovaly. Každý takový krůček nás neuvěřitelně hřál u srdce. Věříme, že časem svůj strach překonají.

Fenečky se rozešly do nových domovů

Je to tak! Baguette, Honey, Gretchen, Wampy, Amy i Schnitzel našly své osudové dvounožce. Zájemců bylo velké množství, vybrat ty pravé byl proto skutečný oříšek. Nakonec se ale podařilo a my máme obrovskou radost z toho, jak úžasné rodiny se pro ně našli.