Rozárka – koťátko, co nemohlo pořádně jíst

Když Rozárčini sourozenci začínali normálně jíst, ona jídlo zvracela. Jediné, co zvládla, byla tekutá strava.

Koťátko jsme ihned po příjmu převezli k našemu panu doktorovi, který ho patřičně vyšetřil. Z rentgenu to vypadalo, že má zřejmě zvětšený brzlík, pro jistotu proto zůstalo několik dní na veterině na pozorování… Rozárka ale hezky prosperovala, přibírala a hrála si jako normální kotě. Pevná strava jí sice dělala problémy, ale když dostávala měkkou, bylo všechno v pořádku.

Rozárka přitom rychle ukázala, že je plná energie a má velikou chuť do života! Když jsme si ji odváželi do dočasné péče, celou cestu na nás pokřikovala a povídala, protože samotnou v přepravce jí to vůbec nebavilo. Už chtěla být volná a nechávat se mazlit v náručí.

Po měsíci Rozárka podstoupila kontrolní vyšetření, které stále poukazoval na zvětšený brzlík. Protože začala zase zvracet, i když dostávala tu nejjemnější stravu, doporučil nám pan doktor, abychom jí mističku s jídlem dali výš.

Rozárčin stav je vážnější, než se zdálo

Pár týdnů šlo všechno dobře, Rozárka krásně papala a přibírala. Jenže pak se zvracení zase vrátilo, rady od pana doktora už nepomáhaly, a tak se muselo na další vyšetření. Naneštěstí se ukázalo, že problém nakonec přeci jen není ve zvětšeném brzlíku, jak se dlouhou dobu zdálo.

Zjistili jsme, že má Beruška špatně vyvinutý cévní systém, který uvěznil jícen a ten proto nemůže správně fungovat. U starších zvířat je možná operace, jenže Rozárka byla pořád malé kotě… Pan doktor proto situaci konzultoval ještě přímo se specialistou na kardiologii, to nám dodalo naději! Objednali jsme ji proto na specializované vyšetření, podle kterého se mělo rozhodnout o operaci.

Do té doby Rozárka musela mít zavedenou žaludeční sondu, protože už nebyl jiný způsob, jak ji nakrmit. Operaci, během které se sonda zavedla, zvládla dobře a pan doktor jí dovolil přesunout se do dočasné péče. Dočasní rodiče dostali školení, co a jak dělat a zvládají to skvěle.

Náklady na péči o Rozárku budou vzhledem k tomu všemu mnohem vyšší, než jsme zprvu očekávali – aktuální odhad je zhruba 50 000 Kč za všechna vyšetření, zavedení sondy, hospitalizaci a operaci. Moc děkujeme všem, kdo Rozárce přispěli. Díky vaší pomoci se korunky podařilo vybrat. ♥

Co obnáší krmení sondou?

Jednoduše řečeno, Rozárka měla na boku otvor s uzávěrem, který vede přímo do žaludku. Samotné krmení potom probíhalo tak, že se na otvor napojila hadička a pomocí stříkačky se jídlo postupně dostávalo až do žaludku…

Krmení probíhalo po menších dávkách zhruba každé dvě hodiny. Nebyla to tedy žádná legrace – jak pro Rozárku, tak pro dočasné pečovatele. Rozárčini dočaskáři jsou naštěstí naprosto úžasní a do péče o Rozárku dávají opravdu všechno. Neustále jí jsou na blízku, takže se má jako v bavlnce.

Největší výzvu občas představovalo udržet Rozárku během krmení v klidu. Je to kotě, takže všechny její instinkty velí, že se má neustále hýbat, běhat, poskakovat nebo se alespoň vrtět. Jen tak v poklidu sedět pro ni byla hlavně zkraje výzva. Postupně si ale na celý proces zvykla. Byla moc šikovná.

Komplikace a další komplikace…

Začátkem února Rozárka podstoupila plánované vyšetření u specialisty. Pan doktor potvrdil, že na vině jejích potíží je špatně vyvinutý cévní systém, který uvěznil jícen. Operace ale neproběhla. Místo toho se výsledky vyšetření raději poslaly ještě na konzultaci odborníkům do zahraničí, aby pomohli posoudit rozsah problému a náročnost operace.

Bohužel se ukázalo, že operace bude mnohem složitější, než jsme doufali. Pan doktor, u kterého jsme byli původně, si na ni proto netroufl a museli jsme hledat někoho jiného. To samozřejmě chápeme a jsme za jeho zodpovědný přístup rádi.

Nakonec se nám povedlo najít šikovného pana doktora na Animal Clinic a koncem února jsme jeli na předoperačním vyšetření. Bohužel nepřineslo tak dobré zprávy, jak bychom si přáli…

Pan doktor nám řekl, že operace bude extrémně náročná a šance na úspěch jsou malé. Našli jsme specialistu, který ví co dělá a má spoustu zkušeností, ale i pro něj to bude těžké. Problém byla tepna, která narostla špatně a blokuje jícen…

Rozárčin stav se konzultoval s celou řadou odborníků, veterináři situaci řešili dokonce i s lidskými kardiology. Operace byla její jediná šance na život. Žádná jiná možnost neexistovala. Buď se to zkusí, nebo je konec, žaludeční sonda byla pouze dočasné řešení do doby operace. Samozřejmě jsme to nevzdali bez boje. Slíbili jsme Rozárce, že jí dáme šanci a to jsme také dodrželi.

I přes všechny obtíže byla Rozárka stále veselé a hravé kotě, které objevovalo svět. Měla spoustu energie, občas zlobila, ale většinu času byla až k zbláznění roztomilá. Nic jí nedokázalo zkazit náladu.

Rozárka zvládla operaci

Je to tak! Naše prosby byly vyslyšeny a operace Rozárky dobře dopadla. Konečně si můžeme alespoň maličko oddychnout…

Rozárka je na dobré cestě, ale na úplné oslavy je ještě velmi brzy. Teď musíme počkat, jestli se jícen dobře zregeneruje.

Operace byla opravdu náročná a pan doktor odvedl špičkovou práci. Na operaci se i předem hodně připravoval, hledal možnosti, jak to provést co nejlépe… Jsme vděční, že jsme ho našli.

Přesun do dočasné péče

Pár dní po operaci všechno vypadalo dobře, jícen byl průchozí, a tak pan doktor usoudil, že není důvod Rozárku dál držet na hospitalizaci a může se vrátit do dočasné péče.

Rozárka zatím potřebovala tekutou stravou, podávanou pomaličku a z výšky. Zároveň bylo stále potřeba krmit i přímo přes sondu. Prostě všechno pomaličku, krůček za krůčkem.

Rozárka byla trochu vyjukaná, ale znáte ji – je to bojovnice a jen tak něco ji nepoloží. I když byla po tak velké operaci stále ještě unavená a maličko i nabručená, byla hlavně šťastná, že dostala novou šanci na život a přijímala všechno s obrovskou pokorou, jako opravdová hrdinka. A taky byla samozřejmě vděčná, že je zpátky s dočasnou rodinou.

V ráně se rozjela infekce

Naneštěstí několik dní po návratu z veteriny se Rozárce udělalo zle. Nechtěla jíst a navíc měla velmi vysokou teplotu, takže okamžitě musela na hospitalizaci. Ukázalo se, že se jí v ráně po operaci začala rozjíždět infekce a zesláblá Rozárka s ní zápasila, seč jí síly stačily.

Zůstala proto na veterině na kapačkách. Paní doktorka provedla vyšetření a upravila jí léky. Rovnou se udělal rentgen hrudníčku, abychom měli jistotu, že se nic nepokazilo s jícnem. Problém byl ale naštěstí jen v té infekci.

Bylo to velmi náročných několik dní. Zvýšená teplota se Rozárky držela zuby nehty. Měli jsme o ni opravdu velký strach. Naštěstí to ale nakonec dobře dopadlo a infekci se povedlo zahnat.

Rozárka po několika měsících dokáže zase sama jíst!

Byla to náročná cesta, ale Rozárka konečně zase dokáže jíst sama bez pomoci.

Kontrolní vyšetření jícnu dopadlo v rámci možností dobře. V jednom místě je stále znatelné, že byl jícen přiškrcený, ale paní doktorka doufá, že to se srovná, jak beruška poroste. Další kontrolu jí tak naplánujeme zase za nějaký čas a budeme doufat ve zlepšení.

V tuhle chvíli je dobrá zpráva ta, že se v jícnu nic neusazuje a krmení Rozárce nedělá žádné problémy. Stále tedy může výhradně jemnou kašovitou stravu, ale to už je po všem, čím si prošla, to nejmenší.

Díky tomu se také mohla vyndat i žaludeční sonda, která už není potřeba. Rozárka teď ještě nějakou dobu bude brát antibiotika a za týden půjde zase na kontrolu, aby se paní doktorka podívala, jak se rány po operaci hojí.

Každým dnem Rozárka víc a víc připomíná normální zdravé kotě a to je prostě nádherná podívaná! Tak strašně moc si to prdelka zaslouží.

Rodiče na dálku

Lenka Hájková	Milada Omasta	Libuše Princová
Pavla Šnauerová	Andrea Lukšová	Monika Drábová
Michaela Štechmüllerová	Karolína Čiháková	Tina Kehrtová
Jana Lorencovicova	Emílie Smrčková	Andrea Ngoová
Kristýna Vítová	Petra Láníčková	Nela Němcová
Martina Lasáková	Alexandra Lacková	Zuzana Burianová