Za veselým úsměvem ukrývá zraněnou duši.
Co se stalo?
Několikaměsíčního Mojita jsme přijali, protože měl useknuté nohy, nejspíš od kombajnu nebo nějaké sekačky. Pahýlky, které mu po nich zbyly, byly plné červů, kosti mu trčely z těla ven, tkáň nekrotizovala. Nikdo z nás si nejspíš nedovede představit, jak se kocourek musel cítit – vyděšený, v bolestech, připravený na smrt. Naštěstí mu ale svitla naděje, když přišel do rukou našeho pana veterináře.
Začal boj o jeho záchranu. Pahýlky bylo nutné urychleně vyčistit a zoperovat, aby se zastavila nekrotizace. Kocourkův stav byl vážný, nikdo s jistotou nevěděl, jestli to zvládne. Mojito se ale ukázal jako neuvěřitelný bojovník. Lidí se sice bál, ale bylo na něm vidět, že chuť do života mu v žádném případě nechybí.
Lékařská zpráva k nahlédnutí zde
Mojito čeká na nové protézky
Operaci zvládl, nožičky se mu zkrátily o poškozenou část a nejlepší je, že přišla naděje v podobě protézek. Až Mojito vyroste a zesílí mu kosti, potom dostane protézky z titanu, které by mu měly zůstat už na celý život a bude po nich moct běhat po všech čtyřech.
Mojito horolezec
Mojito si pobyt v azylu u tety Jaq náležitě užíval. Vyrostl z něj Pan Kocour, který si omotal každou návštěvu kolem packy, pózoval před fotoaparáty a nechával se obdivovat. A nebyl to rozhodně žádný chudáček, který by neudělal ani krok a plazil se horko těžko po dvou pacičkách, kdepak. Z Mojita vyrostl silák, skočil si kam potřeboval, došel si kam chtěl, hrál si s ostatními zvířaty a dokonce se naučil i sám vylézt na kočičí škrabadlo!
Zápasník ve volném stylu
Že Mojito měl vždy nejen chuť do života, ale dokonce spoustu přebytečné energie na řádění, o tom se můžete přesvědčit na následujícím videu. Jeho „strejda“ Alvin, jednooký kocourek, ho naučil, jak se správně zápasí po kočičím způsobu a Mojito mu byl skutečně důstojným protivníkem. Ale nebojte, oba z toho měli jen zábavu, jsou to kamarádi a nikdy by si vzájemně neublížili.
Přes veškeré kočkování je nad slunce jasné, že Alvin má svého kamaráda Mojita moc rád.
Děkujeme vám za pomoc pro Mojita
Mojito vyrostl v opravdu nádherného kocourka a jeho radost z každého dne a síla, se kterou zabojoval o své místo na světě, jsou pro mnohé z nás inspirací. Jako poděkování všem, kteří se rozhodli dát zuboženému koťátku šanci, pomohli mu dostat se z nejhoršího a umožnili mu užívat si života, tu pro vás máme extra porci roztomilosti.
Mojito musel na veterinu
Mojitkovi se v pahýlech zadních nožiček začala hromadit tekutina a musel proto na veterinu. Pan doktor mu nasadil antibiotika a teta Jaq dostala za úkol mu pahýlky třikrát denně čistit. Naštěstí se pahýlky brzy a bez komplikací zahojily.
Mojito našel nový domov
Máme skvělé zprávy! Mojito a Alvin odešli do nového domova – společně!
Určitě vás zajímá, jak to bude s Mojitovými nožičkami. Nemusíte se bát, plán se nemění a až kocourek plně doroste, dostane titanové protézky. Mojita i jeho stav budeme nadále bedlivě sledovat, což nebude problém, protože nový domov našel u naší kolegyně a kamarádky. Je to ta nejlepší varianta, protože máme jistotu, že s Mojitem takto zůstaneme stále v kontaktu a jeho nová dvounožkyně ví, co přesně a jak má dělat. Také jsme v každodenním osobním kontaktu. I nadále tedy můžete počítat s aktualitami z Mojitova (a Alvinova) života.
Přejeme klukům hodně štěstí. Věříme, že od teď jim už bude jen a jen dobře. Mají totiž dvě milující mámy a jeden druhého – co víc by si takoví chlupáči mohli přát? ❤
Pokud se vám po Mojitovi a Alvinovi stýská, můžete sledovat jejich Instagramový účet @6paws3eyes, abyste i nadále věděli, jak se jim daří.
Videa z nového domova
Mojito má nové nožičky!
Trvalo to déle, než jsme čekali a prošli jsme si s ním těžkou cestou, ale konečně jsme došli k vytouženému závěru.
Mojito má konečně své nožičky!
A jak to celé probíhalo? No bylo to o nervy!
Jelikož operace je svého druhu jedinečná v České republice, pan doktor nechtěl nic podcenit. Na začátku jsme mysleli, že nožičky nebude těžké nasadit hned, ale nebylo to tak. Muselo se počkat až Mojito dokončí růst a jeho kosti zesílí.
Když se konečně zadařilo a Mojito přestal měnit váhu (a to i do šířky, protože jeho adoptivní maminky ho mají veeeeeeeelmi rády), přišel na řadu rentgen a spolupráce s AnyoneGo a jejich vývojářem. Ten pomohl navrhnout 3D model nových nožiček spolu s odborným dozorem pana veterináře.
Jenže potom přišla další komplikace.
COVID.
Firma Beznoska, která měla pro Mojita nožičky vyrobit omezila výrobu a my se tak dostali do svízelné situace, protože existuje jen velmi málo firem, které to zvládnou. Covid zasáhl všechny, na Seznam Zprávách si o tom můžete přečíst také článek.
Takže jsme čekali a čekali a čekali. Až se jednoho dne konečně podařilo obnovit výrobu a firma Beznoska vyrobila titanové nožičky pro Mojita. Následovaly opět rentgeny a kontroly. A osudná operace přišla! A dopadla skvěle, alespoň zatím to tak vypadá.
Teď čeká Mojita 6 týdnů rekonvalescence a hojení. Mojito si na nožičky zvykl rychle a dokáže na nich chodit, zatím je ale nesmí ještě moc používat, nejprve musí zůstat hezky v klidu. Jemu to teda zas až tak moc nevadí, zato jeho maminky jsou trošku moc pečující. Takže když si Mojito zakřičí, okamžitě k němu běží ve dne i v noci a hladí ho, aby mu bylo dobře. No má je dokonale omotané okolo pacičky, co na to říct jiného.
Celá operace včetně konzultací, rentgenů, kontrolních testů a dokonce dvou chirurgů při samotném zákroku vyšla na 49998,14 Kč, v ceně je zahrnutá také pooperační péče, kontroly, hospitalizace a další konzultace stavu až do úplného zahojení. Samotné protézky stály 50000,01 Kč.
Mojita po zahojení čeká ještě jedno vylepšení a to násady od AnyoneGo, které se nasadí na titanové protézky. Přemýšlíme, jestli k nim rovnou nenechat vytisknout také nádržky na mlíčko s pumpičkou jako to mají Američani na fotbale. Prý by to šlo.
Mnohokrát vám děkujeme za přízeň a budeme dál informovat o jeho rekonvalescenci a jak pokračuje vývoj plastových násadek.
Mojitovy nožičky jsou kompletní
Mojito má za sebou víc jak rok s protézkami, které si za tu dobu důkladně ochodil a naprosto zamiloval. Teď mu taky konečně dorazily i gumové násadky, které mu vyrobili na míru v AnyoneGo.
Mojitko získal díky násadkám mnohem lepší stabilitu a nestává se, že by mu nožky podklouzly třeba na kachličkách v koupelně. Dokonce začal víc skákat nebo se postaví na zadní nohy a předními se o něco opře, což dřív vůbec nedělal.
Mojito odešel za duhový most
Už před několika lety našel milující rodinu a žil si bez přehánění jako král. Bohužel ho osud začal zase zkoušet…
Mojitko začal méně jíst a hubl, takže adoptivní maminky neváhaly a vyrazily na veterinu. Pan doktor provedl všechna potřebná vyšetření, která odhalila chronické selhávání ledvin…
Srdce se nám svírá a jsme hrozně naštvaní na celý svět. Tohle si Mojitko nezasloužil. Vždyť mu byly teprve čtyři roky. Selhávání ledvin je u koček sice velmi častý problém, ale ne v takhle nízkém věku.
Několik dní strávil na hospitalizaci. Krevní hodnoty měl hlavně zkraje úplně šílené. Pan doktor se nestačil divit, protože na to, jak špatné ty výsledky byly, vypadal velmi dobře. Na pohled by člověka snad ani nenapadlo, že mu něco je.
Bohužel krevní hodnoty ani po několika týdnech intenzivní léčby neklesají tolik, kolik by bylo potřeba. Stále byly mnohonásobně vyšší než by měly být. Většina koček s takovými hodnotami na tom bývá extrémně špatně, trápí se. Mojito se dlouho držel a všem bral dech – jedl, hrál si, mazlil se, z plných plic nadával, když se mu něco nelíbilo. Jenže to bohužel nestačilo.
Pan doktor není z těch, kteří by to vzdali jen proto, že je to těžké. Pomohl nám zachránit spoustu zvířat, kterým by jinde nechtěli dát šanci – včetně samotného Mojita, když k nám poprvé přišel. Pro Mojita i tentokrát udělal opravdu všechno možné a nemožné, nic nezanedbal, všechno zkusil. Mojitovy ledviny už ale prostě dál nemohly.
Mojito se vrátil z hospitalizace domů, aby mohl ještě strávit co možná nejvíc času se svou milovanou rodinou. S tou byl totiž na celém světě nejraději. Jeho maminky ho moc milovaly, oddaně ho opečovávaly a žádné mňouknutí nenechaly bez povšimnutí. Mojito je miloval úplně stejně jako ony jeho. A navíc měl po svém boku i nejlepšího kamaráda, jednookého kocourka Alvina.
Je to pro nás strašně těžké. Mojito si toho musel tolik vybojovat a měl dostat možnost prožít dlouhý kočičí život. Uklidňuje nás ale vědomí, že dostal možnost poznat skutečné štěstí, běhat a hrát si jako normální čtyřnohá kočka a hlavně poznat, jaké to je mít rodinu, která ho nadevšechno miluje.
27. dubna 2023 Mojito navždy odešel. Jeho rodina by se s vámi ráda podělila o pár slov: