Lampičku bolely zuby tak, že raději přestala jíst.
Znáte ten profláklý citát z knihy Hvězdy nám nepřály, který zní „A já jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.“? Tak nějak je to s Jullienem. Je to stydlín a nevrhá se do vztahů s lidmi po hlavě, ale postupně si je buduje – až najednou oba zjistí, že jsou v tom až po uši.
Jullien má za sebou sedm let života, o jeho minulosti toho ale moc nevíme. Když jsme ho přijali, všimli jsme si, že má problémy s nožkou. Vzali jsme ho proto na veterinu a zjistili, že má za sebou starou zlomeninu a ještě k tomu ho trápí artróza. Bohužel se s tím už nedá nic dělat, takže dostal jen léky. I přes to je ale Jullien naprosto okouzlující gentleman, který se dokáže radovat ze života – a že je u toho sakra roztomilý!
Jullien našel nový domov
Jullien měl to štěstí, že se pro něj našla skvělá dočasná péče. Mohl si najednou konečně užívat života v milující rodině. Ale nebyl sám, kdo se z toho radoval. I jeho dočasní páníčci byli moc rádi, že mají doma tak milého kamaráda. A brzy pochopili, že už se ho zkrátka nedokážou vzdát. A tak se z dočasného domova stal ten pravý, navždy. Moc ti to přejeme, broučku.