Za veselým úsměvem ukrývá zraněnou duši.
Zpočátku byl spíš plachý a bázlivý, navíc neměl moc rád ruce v blízkosti krku. Při mazlení nebo i úpravách vodítka na to bylo potřeba myslet, protože měl v takových situacích občas tendenci se ohnat. Jinak to byl ale velký sympaťák.
Haniel se adoptoval
Haniel v dočasné péči postupně začal získávat sebevědomí a rozkvetl v opravdu úžasného kamaráda. Jeho dočasná rodina se do něj zamilovala natolik, že se mu nakonec rozhodla nabídnout trvalý domov – a Haniel jejich nabídku s nadšením přijal. Byl moc rád, že se už nebude muset nikam stěhovat a seznamovat se zase s novými lidmi, když už teď našel rodinu, kterou si zamiloval.