Fluffy – nejroztomilejší čivava

Vítala nás s vrtícím ocáskem, spala zásadně na naší hlavě, nikdy se neohnala, nikdy neprojevila známky agresivity. O to větší bylo překvapení, když nám kamarádka říkala, že při předávání od předchozích majitelů je ještě se svým synem (taktéž u nás) kousali tak, že se s nimi nedalo pořádně manipulovat.

Co se s oběma dělo předtím, se můžeme jen domnívat, ale co je jasné, je to, že se jednalo o klasickou domácí množírnu. Fluffy postupně slepne, jde o genetickou nemoc, kterou přenesla nejspíš i na svého syna Benjiho, proto naprosto odmítáme jakékoliv množení bez oficiální evidence a hlídání geneticky přenosných nemocí.

Jednoho dne jsme s Fluffy museli na veterinu, kde chvíli pobyla, a pak jsme si ji vzali zpět domů a čekali na výsledky. Bylo podezření na zánět nervového systému, ale ten nakonec nepotvrdil. Bohužel byla však místo toho Fluffy potvrzena rakovina jater. Jediné, co nám zbývalo, bylo dát jí maximum lásky každou vteřinu jejího života, to nejvybranější masíčko a teplé místečko, které tak moc milovala.

Fluffyin stav se začal zhoršovat, takže jsme s ní opět vyrazili na veterinu. Odtud už se nám Fluffy bohužel nevrátila zpět. Rakovina si vybrala svou krutou daň a my ji museli nechat odejít. Jsme šťastní, že jsme s ní mohli strávit čas, kdy nás zahrnovala svou láskou a my jí na oplátku mohli dát tu naši. I přesto, že ji někdo v minulosti, vyhodil, u nás poznala, co je to domov a teplé místečko v posteli.