Za veselým úsměvem ukrývá zraněnou duši.
Bylo mu odhadem asi deset měsíců, o jeho minulosti jsme toho ale moc nevěděli, ani to, jak vlastně přišel o nohu. Zato jsme viděli, že si života umí užívat naplno a svým handicapem se nenechá ani trochu omezovat. Chorizo i po třech packách bez problémů chodil na procházky, běhal za míčkem, přetahoval se o hračky a vyskočil do každé postele (snad kromě vrchního patra palandy).
Miloval lidskou pozornost a nebál se dát najevo, když měl pocit, že se mu dočasná tetička dost nevěnuje. Strašně moc si užíval mazlení a v noci moc rád spával v posteli – ideálně tím stylem, že se rozvalil přes většinu plochy a tetě nechal jen nezbytný kousíček. Ta to ale s láskou tolerovala, protože co jiného měla s tímhle roztomiloušem dělat? Těm jeho psím očím se prostě nedá odolat!
Nový domov
Stejně tak rychle, jako jsme u nás chudáčka Chorizka s chybějící pacičkou přivítali jsme se s ním s radostí v srdcích zase rozloučili. Chorizo je adoptovaný!
Novým páníčkům prakticky okamžitě skočil do náruče a bylo to. Teď už je navždycky jejich a oni jsou zase jeho. Máme velikou radost, že našel domov, ve kterém bude jeho štěstí už vždycky na prvním místě.