Pomněnka – koťátko bojující o život

Pomněnku jsme přijali tři týdny poté, co v původní rodině došlo k nehodě, při které na ni spadla židle. Majitelka ji vzala vzala na veterinu a nejprve to vypadalo, že se holčičce nic nestalo, jen se kousla do jazyka…

Jenže po úrazu se úplně změnilo Pomněnčino chování. Z přátelského, umazleného kotěte se stalo vyplašené klubíčko, které se hodně schovávalo a při kontaktu s lidmi syčelo a křičelo. A navíc oproti sestřičce málo rostla. Začalo být jasné, že něco není v pořádku. Majitelé ale nebyli schopní situaci sami řešit a tak nakonec požádali o pomoc nás.

Pomněnka musela na pohotovost

Po příjezdu k nám Pomněnka normálně jedla, pila a dokonce si i hrála. Lidé se jí ale příliš nelíbili, hodně syčela a její chování vůbec neodpovídalo tomu, že byla od narození zvyklá na lidi… Možným vysvětlením by bylo, že chudinku něco bolí. Po konzultaci s panem doktorem jsme se dohodli, že nejlepší bude Pomněnku rovnou objednat na vyšetření na neurologii.

Pak se ale Pomněnčin stav zničehonic drasticky zhoršil. Měla záchvat, špatně dýchala a divně prohýbala tělíčko. Byl to šok, protože jen pár hodin před tím se ještě honila za tkaničkou jako skoro normální kotě…

Na nic jsme nečekali, sedli do auta a okamžitě vyrazili na pohotovost. Tam Pomněnce zjistili podchlazení, dehydrataci a nízkou hladinu cukru – přitom ještě před několika hodinami normálně jedla a pila. Podle paní doktorky nejspíš po úrazu utrpěla otok mozku, který tělo teprve teď odbouralo a projevily se neurologické potíže.

Nyní zůstává hospitalizovaná

Pomněnka zůstala na hospitalizaci. Její stav byl opravdu velmi vážný. Naštěstí to vypadalo, že reagovala na léčbu a druhý den už jí začalo být o trošku lépe. Přestala se motat, sama se najedla a napila, došla si na záchůdek. Byly to malinké krůčky pro zdravé kotě, ale obrovský výkon pro Pomněnku.

Pomněnka zůstala dál na hospitalizaci pod bedlivým dohledem lékařů, kteří byli připravení okamžitě zasáhnout, kdyby se jí jakkoliv přitížilo.

Další záchvat

Bohužel po pár dnech, kdy to vypadalo nadějně, přišel další záchvat. Když se pak holčička vrátila k sobě, byla velmi agresivní a hladová.

Možných vysvětlení mohlo být víc od epilepsie až po různé problémy s orgány – pro stanovení konkrétní diagnózy se počítalo s dalšími specializovanými vyšetřeními. Problém byl, že byla Pomněnka ještě strašně maličkatá, což některá vyšetření výrazně ztěžovalo nebo dokonce znemožňovalo…

Pomněnka odešla za duhový most

Pomněnce se po pár dnech opět přitížilo. Přestala jíst, přestala bojovat… Pan doktor se moc snažil, ale Pomněnka už nereagovala na žádnou léčbu. Nebylo jí jak jinak pomoct. Mohli jsme ji jen nechat v klidu a bezbolestně odejít.

Pomněnko, holčičko, ani nevíš, jak moc nás to mrzí. Byla jsi ještě úplně maličká, a přesto tak statečná. Celý svět ti měl ležet u nohou. Snad za duhou konečně najdeš život, jaký sis zasloužila…

Sbohem, drobečku.