Už při prvním pohledu na Emila se v nás něco zlomilo.
Kříženec shiba-inu, kterému jsme dali jméno Tanjiro, byl na pohled sice nádherný miláček, ale v realitě měl k psovi snů daleko. Když přišel, lidská láska a pozornost mu nic neříkaly, byl to takový samorost a člověk pro něj představoval spíš hrozbu než přítele. Vadila mu manipulace, neustále hledal možnosti útěku, při každém otevření dveří pádil ke dveřím a tlačil se ven…
Tanjiro se teprve musel naučit, že lidé pro něj mohou být velký přínos, že v dočasné péči je v bezpečí a nic mu nehrozí. Tvrdohlavá povaha, která je pro shiby typická, tomu samozřejmě vůbec nepomáhala.


První mazlení
Postupně začaly přicházet první úspěchy. Nejprve byl Tanjiro ochotný se na dočasnou tetu alespoň podívat, když na něj zavolala, později k ní začal na zavolání i chodit. A zhruba po dvou týdnech se konečně nechal i pohladit!
Ten strach z lidí tam byl stále, hlavně když šlo o muže. Taky byl neustále citlivý na některou manipulaci, takže se pak bránil zuby… Ale už jen to, že se začal trochu otevírat alespoň dočasné tetičce, byů obrovský krok.
Tanjiro našel nový domov
Začátkem roku se Tanjiro přesunul do nové dočasné péče. Původní dočasná rodina s Tanjim odvedla velký kus práce, ale nový dočasný páníček měl jednu velkou výhodu: do budoucna by ho rád adoptoval, pokud jim to spolu bude klapat. Kvůli Tanjirově komplikované povaze jsme ale nechtěli adopci uspěchat, proto se k novému píníčkovi přesunul nejdřív do dočasné péče, abychom zjistili, jak mu to bude vyhovovat.


Nový paníček ke všemu od prvních chvil přistupoval opravdu velmi zodpovědně. Ještě před Tanjirovým stěhováním za ním několikrát přijel, aby se mohli dopředu seznámit. Měli jsme z toho opravdu dobrý pocit a každá další zpráva ho jen utvrzovala.
Tanji byl neskutečně šikovný a s novým strýčkem nepřestával dělat pokroky. Kluci si perfektně sedli a bylo to znát. Jsme proto moc rádi, že se nakonec opravdu rozhodli spolu zůstat už napořád.
