Ester

Omlouváme se ti za to, že sis musela prožít nemoc a bolest. Za to, že jsi musela jíst hlínu, za to, že jsi byla tak slabá, že jsi nemohla ani zvednout hlavu. Omlouváme se ti za to, že naše pomoc nepřišla včas, protože jsme o tobě nevěděli.

S nemocí jsi se rvala jako lev. Ze sotva dýchající kočičky se stalo mazlivé vrnící stvoření, i přesto, že stále hubené, chodila jsi aspoň na procházky a užívala sis drbání.

Milovali jsme tvoje neustálé pokusy o mazlení, nejistou chůzi, jak jsi dávala hlavičku psům, aby tě mazlili i oni. Tvoje sebevědomí vykročit a protáhnout hubené tělíčko. Milovali jsme každou minutu s tebou na tomhle světě, protože jsi a vždy budeš vzácné stvoření.

Zvládala jsi infuze, zvládala jsi krásně papat, zvládala jsi všechno možné i nemožné, abys nám dala možnost tě poznat. Jsme šťastní, že jsme ti mohli udělat poslední měsíce veselejší. Strašně moc nám chybíš.

Ester, vždycky na tebe budeme vzpomínat, na to, jak jsi vrněla, mazlila se. Dala jsi nám sílu, že co děláme, to musíme dělat ještě víc, protože další kočičky čekají na záchranu.

Mysli na nás a zahřívej nám polštář, jednou se snad všichni potkáme za duhovým mostem.