Buchta – vodní štěňátko

No vážně, takhle vypadala naše poslední cesta na veterinu, kam jsme původně jeli jen pro léky. Pan doktor nám ale svěřil nešťastný malý uzlíček v podobě novorozeného štěňátka, které bylo celé oteklé. Připomínalo nafouknutý balónek. Jeho život doslova visel na vlásku.

Malá holčička trpěla anasarkou. I když jde o poměrně běžné onemocnění, lidé ho moc neznají – a tak často ani nevědí, že se takové štěňátko může v některých případech i uzdravit. Protože je onemocnění poměrně složité, sepsali jsme všechno, co o o vodních štěňátkách víme, do samostatného článku.

Buchtička splaskla, ale trablům ještě nebyl konec

Otok zmizel, Buchtiččin stav se stabilizoval a člověk by od pohledu vůbec nepoznal, že jí kdy něco bylo! Moc jsme doufali, že jsme to nejhorší zvládli, ale u takto malých štěňátek se nedá nic říct jistě, protože některé zdravotní problémy se mohou projevit až později.

V Buchtině případě bohužel další komplikace přišly poměrně brzy. Zjistili jsme, že má kýlu. To v praxi znamenalo, že existovalo riziko, že jí přestane správně fungovat vylučování… Kýla se dá běžně operovat, jenže v době, kdy jsme na to přišli, byla Buchtička na operaci ještě moc maličká.

Hodně jsme se o ni báli, ale Buchtička naštěstí každý den rostla a sílila. Zkraje k ní dočasná teta musela každých pár hodin vstávat, aby ji nakrmila a masírovala jí bříško, protože štěněcí miminka se nedokážou sama vyprázdnit. Postupně ale z Buchtička vyrostla veliká slečna! Lahvičku s mlíčkem vystřídala mistička s masem, naučila se chodit nejdřív po bytě a později i venku na procházkách.

Sice jsme nevěděli, jaký přesně pejsek z Buchty vyroste, ale už tehdy bylo jasné, že je velká bojovnice!

Operace a nový domov

Kýla naštěstí nedělala Buchtičce až takové problémy a moc se nezvětšovala. I tak se nám ale moc ulevilo, když konečně přišel čas, aby Buchtička podstoupila plánovanou operaci. Všechno proběhlo hladce a Buchtičku tak už nic neohrožuje! Během operace kýly pan doktor Buchtičku taky rovnou vykastroval, aby zbytečně nemusela do narkózy dvakrát.

Operace a kastrace byly poslední věci, které Buchtičce bránily v adopci. Buchtička nicméně nikam nespěchala, protože ji stejně nečekalo žádné stěhování: nakonec si ji totiž adoptovala původně dočasná tetička. Ta tetička, která k Buchtičce každých pár hodin vstávala kvůli krmení, masírovala jí bříško, vypiplala jí a pomohla jí vyrůst v tu úžasnou slečnu, kterou tu teď vidíte na fotkách.

Tetička se o Buchtu vzorně starala od jejích prvních dní, a tak nakonec nebylo velké překvapení, když nám oznámila, že by si ji chtěla nechat. Ty dvě k sobě za tu dobu neskutečně přilnuly, Buchtička krásně zapadla do chodu domácnosti a my víme, že lepší rodinu bychom pro ni hledali jen stěží. Buchtička takhle získala tu nejlepší zvířecí mámu pod sluncem a my bychom za ni nemohli být šťastnější.

Moc děkujeme rodičům na dálku, dárcům i všem ostatním, kdo Buchtin příběh sledovali. Z Buchtičky se stala taková malá celebrita. Bylo vás hrozně moc, kdo jste jí fandili, podporovali ji a zahrnovali ji (a mnohdy i nás) krásnými slovy. Moc si vážíme vaší přízně a jsme za každého z vás nesmírně vděční.

Galerie: Jak Buchta rostla