Situace psů a koček v Afghánistánu

08. 09. 2021

Spoustu lidí zajímá, jak je to se psi a kočkami v Afghánistánu, proto jsme se rozhodli dát dohromady různé zdroje a shrnout, jak se situace vyvíjela a jak vypadá teď. Bohužel, kromě nutnosti některé informace vůbec nesdílet pro zachování bezpečnosti, je také vzhledem k válečnému stavu i snaze jednat co nejrychleji, dost věcí nejistých a zmatečných. Je tedy často nutné skládat k sobě střípky, ale i z těch se zdá, že média často sdílí mylné informace. Článek je poskládaný z příspěvků na sociálních sítích organizací a článků. Naše organizace nijak nepomáhá, ani není aktivní v činnosti v Afganistánu, reagujeme pouze na dotazy lidí, kteří se na situaci ptají a chceme tímto pomoct s překladem.

Zprávy o tom, co se děje, jsme přebírali hlavně od neziskové organizace pomáhající zvířatům jménem Kabul Small Animal Rescue, doplňují je některé zprávy z jiných stránek (v tom případě je jiný zdroj napsán). Berte prosím na vědomí, že všude uvádíme pouze shrnutí sdělení, ne přesný překlad.

Jak se dočteme například zde, Kabul Small Animal Rescue je organizace, co se už léta zaměřovala mimo jiné i na přepravu zvířat, které si vojáci cizích států a najatí vojáci ze soukromých společností adoptovali na místě a po odjezdu si je přáli dopravit k sobě domů. Na jejich Facebookové stránce vidíme, že v červnu až po začátek července trávila celá organizace veškerý čas snahou přesunout co nejvíce psů do USA, ve spolupráci s ostatními neziskovkami v USA, dočaskářemi a spoustou dalších lidí. USA totiž stanovila (nejspíš dočasný) zákaz dovozu psů z několika zemí včetně Afghánistánu a to od 14. července (kvůli obavám z dovozu nemocných psů). USA přitom patří mezi země, kde je pro zachráněné psi nejvíc místa a zájem, takže zákaz všem zachráncům zvířat ztíží situaci.

12. července organizace uvedla, že nakonec se podařilo přepravit 76 psů, což bylo víc, než čekali. A proč že to bylo tak nutné? To se dočteme například v příspěvku z 2. srpna – i pokud se zákaz zruší například za rok, nikdo netuší, pod čí vládou v tu dobu země bude a jak to v ní bude vypadat. A tím problémy teprve začínaly…

  1. července: Narůstající násilí v Afghánistánu je nebezpečné pro zvířata i lidi. I přes probíhající útoky se organizaci KSAR podařilo z areálu v Mazaru dostat Honey a Jacka, dva Německé ovčáky. Jejich majitel byl dříve evakuován a tak tam uvízli. Bylo zapotřebí odvážného a sehraného týmu, aby je bezpečně dostali pryč a do Kábulu a v budoucnu je tak mohli poslat domů do Kanady.
  1. července: Článek na zpravodajském webu: Od chvíle, kdy prezident USA Joe Biden oznámil, že se Američané do září stáhnou ze země, Tálibán byl povzbuzený k akci a během chvíle obsadil hranice a spoustu území. Dočasný zákaz dovozu psů do USA ze zemí, kde je vyšší riziko vztekliny (včetně Afghánistánu), situaci ještě více komplikuje. Víceprezidentka organizace KSAR, Tahera Rezaei, byla první veterinářka, co si otevřela kliniku, a tak se bojí, že se z ní stane cíl, ale nehodlá se vzdát. Další nezisková organizace, Nowzad, pomáhá nejen kočkám a psům, ale zachránili třeba i býka, kozu či osly. Pen Farthing, zakladatel organizace, se coby cizinec také bojí, co se stane, pokud Tálibán převezme moc. Zároveň má obavu, že v tom případě by musely skončit i projekty pomáhající psům. Všechny organizace zatím pokračují v práci a udržují si naději.
  1. srpna: KSAR prosí o dary, jak na zaplacení za předešlou rychlou přepravu psů do USA, tak aby měli dost financí na běžný chod (což je už i za normálních okolností možné jen díky darům) a mohli začít šetřit na evakuaci koček a koťat ze své péče. Situace v Afghánistánu je stále více nejistá, ale zaměstnanci tvrdě pracují, aby s ubývajícími financemi udrželi kvalitu péče o všechna zvířata – včetně mláďat, co potřebují krmit ve dne v noci. Spousta zvířat k nim přichází ve vážném zdravotním stavu, takže jejich uzdravení vyžaduje spoustu léků apod.
  1. srpna: Snaha o zařízení evakuace koček, ale zásobování je narušeno boji a tak chybí přepravky. Prosba lidem, co žijí v D.C. v USA a mohou přepravku postrádat, aby ji darovali zaměstnanci, co se chystá přiletět do Kábulu.
  1. srpna: Normální péče o zvířata neustává, veterináři se starají o osiřelá novorozená štěňata, zatímco se připravují na pokračování v evakuaci.
  1. srpna: Stále jsou otevření a připravení pomáhat zvířatům, přijímat nové. Aby to vzhledem k narůstající nejistotě šlo lépe, potřebují zmenšit populaci v útulku. Pracují na umístění všech koček (55 včetně spousty koťat) a mají naplánovaná dvě velká letadla, aby je v srpnu evakuovala – do deadlinu 31. srpna chtějí evakuovat všechna zvířata i zaměstnance a každý den astronomicky narůstá cena za přepravu (poznámka: 31. srpna se mají z Afghánistánu stáhnout poslední vojáci ze zahraničí. Pokud tu zůstanou i potom, kdo ví, co se stane. Není jisté, jestli později bude možné odletět nebo umožněno opustit zemi). Dostali ale darem dost přepravek pro přepravu koček.

Na stránce NPR se dočteme více: Kromě jídla a přepravek pro zvířata potřebují i správná povolení a víza nutná k cestování a přistání se zvířaty v jiné zemi. Neustále drtivě naskakující ceny za lety přidávají další tlak. Všude probíhá chaotická snaha USA a jejich spojenců evakuovat své občany a tisíce lidí naběhli na letiště v Kábulu ve snaze uprchnout. Afghánci a cizinci, co se zoufale snaží odejít, cestují jen v oblečení s doklady, někdy s batohem. Spousta z nich musí opustit své mazlíčky, protože evakuační lety nedovolují zvířata. Mnoho z nich, ať už Afghánců nebo třeba pracovníků ambasád, organizaci volá po evakuaci nebo cestou na letiště s prosbou, ať jejich mazlíčky zachrání. Jiné místní organizace pomáhající zvířatům jí také dávají zvířata, o která se nemohou postarat sami. Zaměstnanci jsou vystresovaní a vyděšení, kvůli Tálibánu i tomu, že i pokud vše vyjde, budou tu muset nechat spoustu členů svých rodin.

13. srpna: Útok Talibánu v Afghánistánu byl o moc rychlejší než čekali a netuší, o kolik déle ještě bude letiště otevřené. Většina pozemních hraničních přechodů je pod vládou Talibánu, takže ty nejspíš zvolit nemůžou. Pracují na přesunu všech svých 55 koček a shánějí domovy pro zbývající psi v Kanadě, Turecku, nebo EU. Spousta toho závisí na penězích a zůstanou otevření jak dlouho jen můžou, ale netuší, jak dlouho to bude. Usilují o zajištění bezpečí zaměstnanců i zvířat v jejich péči, zatímco sledují, jak mezinárodní armáda a ambasády neskutečnou rychlostí mizí.

14. srpna: Za méně než hodinu se setkají s leteckou společností, aby zamluvili lety. Veterináři jsou uvnitř a dokončují přípravy a znovu kontrolují všechny papíry, ostatní zaměstnanci připravují přepravky pro cestu.

  1. srpna: Zatímco Talibán vstoupil do města, stále se usilovně snaží starat se o zvířata i zaměstnance. Banky jsou zavřené, ale letecká společnost jim dovolila bankovní převod, což organizace Puppy Rescue Mission může umožnit. Ceny za všechno skokově narůstají a oni se snaží poskytnout jidlo svým zaměstnancům i jejich dětem a rodinám.
  1. srpna: Nastal konec velmi dlouhého a stresujícího dne. Výběr peněz jde dobře, ale stále je potřeba pomoc lidí se sdílením a výběrem víc. Pro teď jsou lety, co si zamluvili, leteckou společností pozastavené, to však neznamená, že by už dál nepracovali na snaze dostat zvířata pryč, jen že se to musí zpozdit. Spousta lidí se ptá, co se stane, jestli zvířata nedokážou dostat ven, takže chtějí být upřímní: pokud k tomu opravdu dojde, všechna zvířata v jejich péči budou uspána. Lidé se jich ptají, jestli by nebylo lepší zvířata vypustit na ulici a dát jim tak šanci a upřímná odpověď je NE…. Všechny banky v Kábulu jsou zavřené, Western Union (jiná možnost jak převést peníze) taky, stejně tak hranice do okolních států, takže to ovlivní zásobování. Peněžní krize a problémy se zásobováním pak povedou k nedostatku jídla, což znamená, že na ulicích nebude jídlo, co by kočky a psi mohli najít. Všechna zvířata v jejich péči jsou navíc velmi navyklá na kontakt s lidmi a to poslední, co by chtěli, je aby na ulicích chodili k lidem v očekávání milého přivítání a poznali pravý opak. Včera se k nim dostal videozáznam pracovních psů, kteří byli opuštěni v jiných oblastech země, tálibánci jim usekli nosy. Nehodlají nijak riskovat, že by se to stalo i psům od nich. Dál budou informovat o situaci a ujišťují, že se starají o zaměstnance a všechna zvířata tak dobře, jak jen mohou. Zatím jsou v bezpečí, ale situace se mění každou hodinu.

Jak se zpětně dočteme v příspěvku z 22. srpna, tento den, což byl první den po dobytí města Tálibánem, vešla do kliniky organizace skupina výtržníků, co byli Tálibánci nebo tak vypadali. Aby udržela zaměstnance a zvířata v bezpečí, Charlotte to ráno oslovila Tálibánského staršího a oficiálně požádala, aby jejich zaměstnancům a klinice bylo dovoleno bezpečně pokračovat ve fungování, dokud nebudou moci evakuovat všechna zvířata a zaměstnance a jejich rodiny. Tahle nepříjemná dohoda byla povolena a jen díky ní byli schopni dostat se do areálů držených Tálibánem a zachránit psi a mazlíčky, co tam zůstali po lidech z různých států. Rozhodně to není přívětivá situace, ale zřejmě poznali upřímnost v jejich nabídce a tak prozatím vyhověli.

  1. srpna: Zaměstnanci i zvířata jsou v bezpečí a klidní. Stále pokračují v zachraňování zvířat, co tu nechali evakuovaní lidé. I proto dávají updaty jen málo. Většina obchodů je teď zavřená a je opravdu hodně omezená možnost pohybovat se po městě, takže zoufale potřebují kredity do telefonů pro všechny zaměstnace, aby mohli zůstat v kontaktu, proto prosí lidi o pomoc a ti to rychle udělají.
  1. srpna: Další zvířata dál přichází z ostatních organizací, co zavírají, od cizinců i Afghánců, od lidí, co svá zvířata milují a museli je opustit. Pomohli získat psi a kočky, co tu lidé nechali během rychlých evakuací, z domovů a areálů všude po městě. Často k nim zvířata chodí vystrašená, nebo špinavá a hladová, ale i v téhle velice těžké době dělají jejich zaměstnanci co mohou, aby se cítila v bezpečí a milovaná. Zkoumají mnoho scénářů a možností evakuace zvířat i zaměstnanců, všechny z nich závisí na spoustě faktorů, co se neustále rychle mění.
  1. srpna: Rozhovor s Charlotte z KSAR (volný překlad): „Tálibán v podstatě ovládá město, možná tu jsou místy místa, kde je odboj, ale nejsem si jistá. Ve většině města je docela klid, ale to asi proto, že lidé mají strach a jsou uvnitř. Na letiště to ale neplatí, všichni s vízem se snaží zmizet. Letiště je obklopené tisícovkami lidí, někteří umírají v tlačenici. Je to tu velice zlé a chaotické, je i dost nejisté, jak se dá dostat dovnitř. Stále venku na ulici sháníme psy a kočky, co potřebují pomoc, protože Tálibán nám naštěstí povolil do určité míry pokračovat v práci. Hlavně pátráme po zvířatech, co tu zůstali po odchodu jejich lidí. Ale už jich moc není, většina byla opuštěná při začátečních evakuacích a z těch už jsme většinu zvládli dostat k sobě. Některé ze zvířat lidé, co musí odjet, zvládnou vysadit u nás na klinice, všechny ale ne.

Stále zkoumáme, jak odletět, ať už co se komerčních, vojenských nebo charterových letů týče (speciál mimo rozvrh aerolinií, pro konkrétní účel), do různých zemí. Vše probíráme, i podle toho, kam mají zaměstnanci dovoleno cestovat, což souvisí s tím, v jaké fázi jsou momentálně s vízi. I dostat se na letiště bude vzhledem k cestě k němu těžké. Může se to trochu uklidnit, ale nevíme. I kdyby nám dneska přišel mail s tím, že můžeme na letiště, tak nevím, jestli bychom šli, protože lidi, co tam jdou, čekají celé dny venku, nedostanou se dovnitř, není tam žádný řád. Je to chaotická, špatně řízená katastrofa. Navíc lidi mají strach, povídá se, že Tálibán se zatím chová dobře, dokud 31. srpna nezmizí cizí vojska. Takže je tu ještě nejistota, jak se to změní od prvního září. Pracujeme na vízech pro zaměstnance a jejich rodiny. A jelikož je už platný zákaz dovozu psů do USA, tak řešíme i kam do bezpečí přepravit zvířata, když tam to nejde.

Svoje zaměstnance odsud dostat musíme, protože pro ty, co pracovali s cizinci, je to tu ještě nebezpečnější. Už i jen když jdeme do areálů držených Tálibánem pro zvířata, tak si naše zaměstnance tálibánci točí a ptají se jich, proč pracují s cizinci. Původně jsme měli naplánováno začít s přesunem zvířat v pondělí, ale bohužel Tálibán převzal vládu v neděli, takže to nevyšlo. U koček je to jednoduché, ty můžou v podstatě kamkoliv, u psů teď přemýšlíme o Jordánsku nebo Kanadě. Komerční lety teď ale nelétají. A ve všech vojenských evakuačních letadlech jsou stovky lidí, co sedí i na podlaze letadla a jen se svými doklady, takže ty se použít nemůžou. Sháníme nějaké letadlo určené pro přepravu nákladu. Díky spoustě podpory a darů ho budeme schopni zaplatit a také lidé všude po světě píšou, že si můžou vzít tohohle psa/kočku, lidé z Warpaws a Puppy Rescue Mission neskutečně pomáhají… Jakmile letadlo se zvířaty opustí zemi, už to bude dobré.

Banky jsou zavřené, takže máme nedostatek hotovosti, ale speciálně vyslaná letadla se naštěstí neplatí hotově. Jídla pro zvířata máme dost na pár týdnů, ale rozhodně ho v budoucnu bude nedostatek. Zatím všechno jen stojí víc peněz a většina věcí se dá stále sehnat, ale to se změní. Tálibán má pod svou kontrolou zásobovací trasy po celé zemi. Kábul je teď v podstatě v obležení. Stále přijímáme všechna zvířata, i od lidí, co musí utéct, ale nevíme, jestli je dokážeme dostat ven.

V 90. letech bylo nelegální mít psa jako mazlíčka. Tálibán zatím neřekl, jak se k tomu bude stavět teď. Každopádně, jestli se nám nepovede dostat zvířata ven, tak je humánně uspíme, místo abychom je pustili ven a nechali zabít nebo vyhladovět. Pokud to bude nutné, je to to nejlepší řešení právě pro ta zvířata. Už jsme slyšeli nějaké věci o tom, jak se Tálibán chová ke zvířatům, hlavně v provinciích, kde se chovají o hodně jinak než tady ve městě, zatím. Máme v péči i psi, o které se staráme už roky, takže by ani nevěděli, jak se sami o sebe postarat. Pokud bude nutná eutanázie, tak bychom ji rádi bezbolestně provedli na místě, kde je plno lidí, co je milují, a kde se budou cítit bezpečně.

Nemáme podporu od žádné vlády, ale dostali jsme granty od SPCAI  a Animals Australia. Hlavně nám ale chodí osobní dary. Za poslední den jsem mluvila se spoustou leteckých přepravních společností. Všechny říkali, že když jim to dovolí provést, přepraví nás bez zisku. Největší noční můra je teď samotné letiště. A pak taky zákaz dovozu psů do USA. Jestli se nějak povede dostat povolení přistát se zaměstnanci v USA, tak by bylo dobré, aby tam s nimi mohli i psi.“

  1. srpna: Organizace dnes dokázala dostat k sobě další zvířata, nemohou uvést detaily, ale bylo to těžké. Ulevilo se jim, že tuhle velkou skupinu dostali k nim, než budou moci odletět.
  1. srpna: Zatímco většina psů pracujících pro armádu je evakuována spolu s vojáky a občany, psy pracující pro soukromé společnosti (Soukromé vojenské společnosti jsou organizace, které na základě uzavřených kontraktů a smluv nasazují své zaměstnance do vojenských operací a uživatelům zajišťují poskytování podpory, zabezpečení a služeb vojenského charakteru.) často potká horší osud. Slyšeli o některých, které pouští na ulici, některých uspaných, a jejich vlastní organizace asistovala v zachraňování psů ponechaných v zavřených klecích, zatímco se lidé evakuovali. V příštím týdnu budou dál pokračovat v hledání opuštěných služebních psů a pracují s lidmi v terénu i těmi, co byli evakuováni, aby je našli. Rezervovali 8 letů, kde budou zvířata jako náklad, ale letiště je uzavřené, dokud všichni lidé, co musí odletět, nebudou bezpečně pryč. Zvířata tak nemohou odletět, pokud nebude možné využít možnosti speciálu čistě pro tento účel.
  1. srpna: Ve zkratce je to brutálně těžké, velmi nejisté, a jak Tálibán chodí v některých sousedstvích dům od domu s nejistými záměry, zaměstnanci mají strach. Zvířata nonstop dostávají péči a tak to bude dál, dokud je nebudou moci evakuovat. Milují je, chtějí jim dál poskytovat kvalitní péči a ostatním taky. Láme jim srdce, že musí opustit místo, do kterého doslova vložili spoustu krve, potu a slz. Vybudovali to tu od základů a všechny je ničí, že musí odejít. Tohle byl děsivý týden pro všechny, obzvlášť pro jejich zaměstnance, kteří nejsou automaticky chráněni – jako se zdá, že jsou teď chráněni cizinci (a to může tak být jen dokud tu jsou mariňáci USA). Ať už Tálibán je nebo není uznávanou vládou Afghánistánu, plně obsadili Kábul a právě teď mají nad městem plnou moc.

V tuhle chvíli byli všichni jejich zaměstnanci a způsobilí rodinní příslušníci zapsáni na seznam žádostí pro vízum do USA. Mají dohodu s leteckou společností používající speciály, je ochotná po jejich povelu poslat nákladní letadlo dost velké na to, aby se do něj dostala všechna zvířata, první zastávka v Jordánsku. Plánují přesouvat jejich zvířata, pak ta z jiných organizací, a stejně tak služební psi z několika soukromých vojenských společností. I Nowzadu nabídli pomoc při přesunu jejich zaměstnanců nebo zvířat podle potřeby a tahle nabídka stále trvá. Stejně tak jsou dál otevření všem obyvatelům Kábulu, co se snaží k nim přesunout zvířata. Je pravděpodobné, že většině jejich zaměstnanců bude umožněno se přesunout ještě před zvířaty, protože armáda USA nepovolí přistání letadlu, kde jsou jen zvířata, a kvůli vízům a regulacím je nemohou dostat najednou na stejné místo.

  1. srpna: Dnes začali nový výběr peněz, co pomůže uhradit cenu za přepravu zaměstnanců a jejich rodin. I když mají za sebou první schvalování víz, i kdyby čekali na letišti v Kábulu 36 hodin, stále nemají zaručeno, že se dostanou do letadel, takže je i proto potřeba pro ně zařídit soukromé. V rodinách zaměstnanců jsou staří lidé a děti a nemohou je poslat na letiště, aby seděli na slunci 36 hodin a neměli přístup k žádným zařízením, jídlu ani vodě.

později přibyl další příspěvek: Situace v Kábulu je teď KRITICKÁ. Zoufale potřebují povolení k přistání pro zvířata, než bude pozdě. Charlotte stále na ulicích pokračovala v práci a zachraňovala zvířata, i když Tálibán začínal být přísnější, ale ČAS TEĎ VYPRŠEL. A ve videu je vysvětlené, proč: „Před pěti minutami odsud odešla velká skupina Tálibánců včetně někoho, kdo je – jak tomu rozumím – ten, co u nich řeší cizí ambasády a organizace. Byl tu s 12 ozbrojenými muži, jeden z nich měl granátomet. Řekli, že bych měla okamžitě odejít, pak se pokusili dát stráže dovnitř mého domu, který je dost malý. Dohodli jsme se na strážích VENKU před domem. Řekli, že nám umožní bezpečný průchod k letišti pro jakkoliv velkou skupinku máme. Řekli, že mám odejít první… je jasné, co by se stalo, kdybych to udělala. Můžeme naše lidi dostat ven za pár dní, už na to máme povolení. Potřebujeme povolení k přistání pro naše zvířata. Došli jsme tak daleko. Neopustíme je. Potřebujeme povolení k přistání. Protože myslím, že to později bude neustále složitější.“

  1. srpna: Tvrdě pracují na zkoumání všech možností letu pro zaměstnance a zvířata. Záleží v tom na spoustě faktorech a v tuhle chvíli se snaží všechno prozkoumat. Prosí lidi o pomoc s tím, aby měli peníze v bance pro ty z možností, co se budou moci uskutečnit. Jejich zaměstnanci nepřetržitě pracují, aby dokončili přípravy pro evakuační lety a dál i pečují o zvířata. Stále neví, kdy k těm letům dojde, jestli zaměstnanci budou moci nastoupit do stejného letadla jako zvířata, nebo kam by mohli přistát. Neustále se vše mění a je chaos. Každý den navíc rostou ceny za lety, takže stále potřebují pomoc všech.
  1. srpna: Všichni v KSAR jsou vděční za tolik darů, co přišly, aby všem pomohli s evakuací. Podpora veřejnosti také trochu pomohla co se týče letových povolení. Mají rozpracovaných několik plánů pro nepředvídatelné události a jsou optimističtí. Zaměstnanci tvrdě pracují, aby posbírali zvířata z organizací ve městě, co mají méně možností přepravy.
  1. srpna: „Máme let. To je dobrá zpráva. Naprostý chaos na letišti je ta špatná a o hodně horší, než čtete.“

Později však navíc došlo k sebevražednému bombovému útoku na letiště ze strany bojovníků teroristické organizace Islámský stát, více viz https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/afghanistan-utok-evakuace-kabul-letiste.A210827_085859_zahranicni_jhr

Na stránce KSAR tak přibyl další příspěvek: „blízko letiště došlo k výbuchu. Ještě neznáme detaily, ale všichni naši zaměstnanci a zvířata jsou v pořádku.“

  1. srpna: na FB stránce Puppy Rescue Mission: „Věci se každou chvíli mění, ale POTŘEBUJEME POMOC se získáním povolení pro použití nákladového prostoru na odlétajících evakuačních letadlech, abychom přesunuli zvířata. Nechceme brát místa lidem, jen použít nákladový prostor. MUSÍME DOSTAT ZVÍŘATA PRYČ. Jde o zvířata z Kabul Small Animal Rescue a pracovní psy soukromých vojenských společností, co tu zůstali!“
  1. srpna: „Všichni jsme vyčerpaní, jak se blížíme k čtvrtému dni chaosu na Kábulském letišti. Je to komplikované pro všechny a měli jsme nějaký malý úspěch, ale ještě zbývá dlouhá cesta a nezbývá moc času. Zachováme si naději a ve zbývajícím čase uděláme co je v našich silách…“

Ten den také podle seznam zpráv opustilo Kábulské letiště přes 200 psů a koček z organizace Nowzad a v neděli ráno dorazili do Londýna. To vyvolalo kritické reakce, protože se přepravila zvířata namísto lidí z organizace. Majitel organizace Paul Farthing bez zvířat odmítal odletět, ale nešlo jen o to: podle něj zvířata neodletěla na úkor lidí, protože se snažil jak jen šlo, aby evakuoval své zaměstnance, ale hlídka Tálibánu je odmítla nechat nastoupit i přesto, že měli potřebné dokumenty. Hodlá ale dál usilovat o zařízení odletu svých zaměstnanců ze země. Například na stránce Ústeckého deníku se dočteme víc: šlo o letadlo navíc, soukromě zaplacené organizací, takže zvířata samozřejmě nebrala žádným lidem místo. Naopak vzhledem k letadlu navíc mohli zachránit více lidí. Farthing i se zvířaty byl na letišti už dříve, 26. srpna (kdy nastal výbuch), ale po útrapách s cestou tam odlet ten den nevyšel, protože Američané zhruba dvě hodiny předtím změnili papírování a nevpustili je. Je tedy celkově svým způsobem zázrak, že se přeprava zvířat z této organizace podařila.

  1. srpna: Tommy Amenta, který je zřejmě jeden z lidí, co na dálku organizaci KSAR pomáhal, tweetoval, že mají letadlo a armáda dokázala zázrak a mají povolení s ním přistát v USA. Popisuje to jako poslední šanci. Armáda je prý úžasná, lidé z ní už mají i nějak naplánováno, jak psy dostat do letadla tak rychle a efektivně, jak jen jde. Tohle je 3. letadlo, co mají dohodnuté. U prvního byl problém, druhé se porouchalo, tohle je poslední.
  1. srpna Tommy informuje: V posledních hodinách to s lety vypadá špatně. Teď jsou v situaci, kdy čekají, až jejich speciál přistane, ale není to jisté. Joshua z Veteran Sheepdogs of America má právě teď letadlo na zemi. Joshua nabídl vzít všechny pracovní psi ze soukromých vojenských společností s sebou kvůli papírování. Tu nabídku přijali a doufají, že konečně přiletí jejich vlastní letadlo.

Později však přidal další update: Omlouvá se, že dost neinformuje, je tam strašný chaos a snažil se získat co nejvíce správných informací, ale je to stále komplikovanější, jak se vojáci USA stahují.

A o něco později další: Oddělení obrany, v posledních fázích ústupu vojsk, vydalo plošné nařízení, že všichny psi se mají pustit. Nejsou jediná organizace, které se to dotklo. Je chaos, takže víc informací se nedá získat. Charlotte se rozhodla zůstat v Kábulu. Odmítla se vzdát štěňátka, co měla zrovna přímo ve svém náručí. Už není na letišti. Je zpátky ve městě, v bezpečí, pro teď. Operace Hercules tímto nevyšla, přestože všichni se snažili co mohli a dělali nemožné. Děkují Joshuovi a dalším, že se aspoň snažili. Plošné nařízení ale ovlivnilo všechny na místě.

ten den přibyl příspěvek i na FB stránce SPCAI: Charlotte neopustí 130 zvířat, co zůstali na místě. Mnoho z nich patří americkým občanům, co utekli, spousta jiných je pracovních psů Afghánců. V tuhle chvíli už došly možnosti a je potřeba pomoci se záchranou jí i psů.

kolem 30. srpna přibyl na webu SPCAI článek informující více do detailu: Organizace (SPCA International, War Paws, Marley’s Mutts, Animal Wellness Action a Puppy Rescue Mission) pracují non-stop ve snaze evakuovat Charlotte, pracovní psy soukromých společností a zvířata v péči Kabul Small Animal Rescue. SPCAI pravidelně komunikují s Charlotte, naposledy 30. srpna ve tři odpoledne. Pracovní psi nepatří americké armádě, ale soukromým společnostem, u kterých mohou psi pracovat na různých pozicích včetně při pracích vojenského typu, na které jsou společnosti najmuty. 30. srpna byla Charlotte donucena opustit letiště s jedním štěnětem v rukách, zatímco probíhaly poslední vojenské evakuace. Tálibán ji eskortoval zpátky do útulku, kde je momentálně v bezpečí. Zatímco probíhalo stahování vojáků z Afghánistánu, Charlotte nikdy nepolevila v jejích snahách pomoci zvířatům v Kábulu. Dokázala zachránit 46 pracovních psů a několik osobních mazlíčků patřících utíkajícím Američanům. Obětavě zachraňuje zvířata ve válečné zóně během vojenské evakuace.

Většině zaměstnanců KSAR a kočkám v jejich péči nikdy nebyl umožněn přístup na letiště. Pro teď jsou v bezpečí na jiném místě v Kábulu. Jak je na tom v tuhle chvíli 130 psů z jejich péče je o dost méně jasné, třebaže se SPCAI neustále snaží potvrdit, kde se nachází. Ví tohle: Nakonec psům a těm, co se o ně starají, výslovně nebylo povoleno nastoupit na vojenské letadlo, a mnoha soukromým speciálům nebyl umožněn přístup na letiště. Charlotte bylo sděleno, že většina psů z KSAR musela být 30. srpna vypuštěna do letiště, zatímco bylo letiště evakuováno – a tak se ze zachráněných útulkových psů stali toulaví psi bez domova. Nebyl jim umožněn přístup k letu, co pro ně organizace zajistily a měl je dopravit ze země (zvířata i lidi). Psi jsou na letišti, v oblasti používané k ubytování zaměstnanců. SPCAI se nepodařilo potvrdit počet vypuštěných psů, ani nemůže potvrdit, jestli armáda USA evakuovala 46 pracovních psů, co byli v péči KSAR. Naléhavě se snaží zjistit více detailů a třebaže je to složitější, když teď armáda USA úplně evakuovala Kábul, odmítají se vzdát.

Hlavním cílem KSAR teď je vrátit se na letiště – až to bude bezpečné a s tím, že Tálibán snad bude spolupracovat – aby se pokusili znovu dostat k sobě zvířata, co byla vypuštěná. Situace na letišti je dál velice nebezpečná, ale KSAR doufá, že jejich zaměstnancům bude někdy dovoleno vrátit se na letiště a zachránit své psy. Během jejího odchodu 30. srpna Charlotte požádala, aby armáda USA otevřela pytle s jídlem pro psy, co dokázala na letiště dostat, a rozházela jejich obsah do oblasti, kde byli psi vypuštění.

Všichni dělali co mohli a využili všechny myslitelné možnosti a zdroje ve snaze zachránit psy předtím, než se americká armáda plně stáhne z Afghánistánu. Dál budou dělat co budou moct, aby zvířata i zaměstnance Kabul Small Animal Rescue evakuovali i po 31. srpnu.

Současný zákaz dovozu psů do USA i přes spoustu dohadování a proseb představoval další velkou překážku. Požádali o nouzovou výjimku, aby se Charlotte a psi mohli dostat ven na dohodnutém speciálu. Jenže bylo rozhodnuto zákaz dodržet a tím se ohrozily životy zvířat i lidí. Kdyby Charlotte a jejím zaměstnancům bylo umožněno vzít jejich zvířata – s tím, že soukromé skupiny pomáhající zvířatům zorganizovaly a zaplatily speciál –  byli by v bezpečí a zvířata také. Místo toho je teď Charlotte v Kábulu a zoufale se snaží přesunout zvířata na bezpečnější místo. Tohle byla poslední šance evakuovat psi z Kábulu před 31. srpnem, ale nikdo nic nevzdává. Momentálně se snaží zařídit převoz psů a koček z Afghánistánu po tomto deadlinu, vybrané peníze dál půjdou na péči o zvířata v Kábulu. SPCA International bude dál figurovat jako zprostředkovatel informací od KSAR veřejnosti.

Bea, štěňátko, které Charlotte vynesla v náručí z letiště:

  1. srpna: Do tisku se dostala nějaká nedorozumění, proto SPCA International spolupracovala s KSAR a partnery u War PawsPuppy Rescue Mission, a Marley’s Mutts Dog Rescue, aby situaci objasnili. Lidé v terénu nemají v úmyslu to se zvířaty vzdát. Příliš na sítích neinformují, protože Charlotte a ostatní vymýšlejí všemožné plány a řeší detaily a jsou kvůli bezpečnosti jich i zvířat spíše ticho.

Stránka Puppy Rescue Mission ten den také přidala příspěvek: Snažili se řešit neustále překážky, aby zaměstnance a psy dostali z Afghánistánu před 31. srpnem. Bohužel žádné ze zvířat se z mnoha důvodů mimo kontrolu bezpočtu organizací nedostalo pryč. Mariňáci na letišti však byli neskuteční a starali se o zvířata, doufali, že je dostanou do letadla. Dary darované specificky KSAR se použijí na zaplacení účtů vzniklých během posledních dvou týdnů, co se musí uhradit. Zbytek půjde KSAR, ale lidé se mohou ozvat, pokud by dar raději převedli jiné organizaci.

Na FB stránce SPCAI také přibyl příspěvek: Šíří se zmatečné informace ohledně 46 pracovních psů. Znovu opakují, že jde o psy soukromých společností, ne psy patřící armádě USA.

  1. září: Od začátku snah o evakuaci KSAR bojují s dezinformacemi. Proto jsou vděční za následující článek plný faktů, zatímco oni mlčí, ale tvrdě pracují na získání a evakuování zvířat i zaměstnanců: Charlotte se snaží přesvědčit Tálibán, aby jí umožnili znovu odchytit zvířata vypuštěná americkou armádou a spolu se zaměstnanci kliniky je letadlem dopravit ze země. Charlotte se zavázala zůstat, dokud nezajistí evakuaci svých zaměstnanců, jejich rodin a až 250 koček a psů. Podle Charlotte jim bylo nedávno zrušeno osm speciálů, čímž přišli i o spoustu peněz v nevratných zálohách. Celá skupina minulý týden dorazila na letiště, ale stráže Tálibánu původně dovolili vstoupit jen Charlotte a psům. Zaměstnanci měli čekat s kočkami. Nakonec jen devět z přes 125 lidí přidružených s organizací prošlo branami a opustili Afghánistán. Kočky se se zaměstnanci vrátili na kliniku.

Mluvčí centrálního velení tvrdí, že i přes vlastní komplikovanou misi s přesunem se síly USA snažili pomáhat Kabul Small Animal Rescue jak jen šlo, Charlotte však tvrdí, že armáda po jejím vstupu na letiště zbytečně vytvářela problémy. Všichni řadoví vojáci byli podle ní moc milí, pomáhali se zvířaty a mazlili si je, ale někteří na vyšších místech to komentovali stylem „používáte naše zdroje. My potřebujeme dostat ven lidi. Záleží vám na zvířatech víc než na lidech?“ Přitom Charlotte podle svých slov vůbec nežádala o přesun zvířat místo lidí, ale navíc k lidem. Zvířata by nejspíš cestovala v nákladních prostorech.

Na sociálních sítích se šíří fotografie kolem 125 psů v přepravních boxech, co se KSAR snaží dopravit z Afghánistánu, spolu s obviněním, že američtí vojáci tu nechali své psy. Mluvčí Pentagonu to sám vyvrátil s tím, že americká armáda tam žádné ze svých psů nenechala a tihle patří Kabul Small Animal Rescue.

Zatím se neví, jaký je osud zvířat – kolem 50 z nich by mělo být pracovních psů soukromých společností, co v Afghánistánu byly coby podpora mise USA a nechaly psy na místě. V úterý Charlotte řekla, že je velká šance, že žijí a že má v plánu zvířata z letiště dostat, ve spolupráci s Tálibánem, co teď letiště ovládá. Dál má naději, že v budoucích týdnech z Afghánistánu dostane zvířata i zaměstnance. A zatímco zaměstnanci čekají na odlet, budou pokračovat v práci.

  1. září: Do jejich péče se dostala kočička z Mazaru, teď bude čekat na možnost znovu se shledat se svou rodinou. Stále podporují zvířata na místě a jsou vděční za podporu v těchto stresujících časech.
  1. září: O všechny jejich kočičky je postaráno, zatímco čekají, až se znovu zprovozní lety. O několik bohužel přišli, nejspíš kvůli vystavení slznému plynu na letišti. Ale dělá jim radost, že většině se daří dobře.
  1. září: Dnes jim jeden z milovníků zvířat přinesl fenku, co našel v blízkém sousedství. Po prozkoumání jejího mikročipu zjistili, že jde o starší fenku, která dříve byla jedním z pracovních psů pracujících pro soukromé společnosti. Jelikož se našla na ulici, nejspíš ji společnost jen odepíše a oni jí budou moci najít nový domov.
  1. září: Jejich zaměstnanci nepřetržitě pracují, aby udrželi všechna zvířata u nich v bezpečí a získali zpátky ta, co jim byla proti jejich vůli odebrána. Ze všech stran se na ně valí špatná publicita, díky čemuž je už tak krutá situace ještě o něco bolestivější. Prosí ty, kteří si od nich někdy adoptovali zvíře nebo kterým pomáhali dostat jejich mazlíčka domů, aby sdíleli fotografie daných mazlíčků, na kterých je vidět, jak jsou šťastní, a trochu tak rozveselili jejich zaměstnance.
  1. září: Uzavřeli svůj účet na Twitteru, aby zmírnili všechen ten ruch a zprávy, které nestíhají probírat, ale ve zprávách tam a na messengeru slyšeli od spousty lidí o 1) skupině psů, jejichž majitel prosí o krmení 2) Německém ovčákovi, který má možná něco vymknuté. Už se sami snaží zjistit víc, ale pokud někdo může spojit lidi v nouzi přímo s nimi, aby mohli jejich veterináři těmto zvířátkům pomoci, dávají na sebe kontakt.

Později přibyl další příspěvek: Charlotte právě musela vypnout komentáře u jednoho příspěvku na FB, protože část komentářové sekce se změnila na výbuchy vzteku jako od batolat a ošklivých obvinění. Řekla si, že by mohla napsat o tom, co dělali na 20. výročí teroristických útoků z 11. září 2001 a třeba tím lidi inspiruje, aby se chovali zdvořileji: Tak, jako každý den od doby, co byla z letiště vyvedena americkou armádou a bez jejich psů, šli zpátky tam. Tálibánské vlajky vlají na každém vlajkovém stožáru. Měli s sebou ozbrojený tálibánský doprovod a strávili celý den chozením kolem hnijících odpadků a špinavých budov, co jsou napůl používané coby záchody, při hledání psů – těch, o které se starali od chvíle, co se narodili, těch, co pomáhali s bezpečností americkým vojákům a jejich spojencům, těch, co jsou milovaní mazlíčci lidí, co museli uprchnout ze země, psy, jejichž majitelé a pečovatelé o ně mají neustále strach, jako i oni sami.

Podařilo se jim zpátky k sobě získat řadu psů, včetně jednoho z pracovních psů. Jiné ztratili. Některá těla našli, jiné viděli na hrůzných fotografií. Některá štěňata přišla o matku, některé matky o svá štěňata. Někteří psi, co byli neustále s jedním z ostatních psů, jsou teď osamělí. Je kruté tímhle procházet každý den, obzvlášť, když musí majitele zvířat a organizace pomáhající zvířatům informovat o těchto nových strašných zprávách. Ale radují se z každého psa, kterého dostanou k sobě, a jejich veterináři nepřetržitě pracují, aby jim pomohli zotavit se z podvýživy, dehydratace a zranění, aby mohli být evakuovaní až se jejich stav stabilizuje a lety začnou být pravidelné.

Mnoho z pracovních psů je v bezpečí a je o ně postaráno v letištních kotcích, které už se dávno využívaly pro psy vyčenichávající bomby. Jsou vděční zaměstnancům letiště, že o ně nadále pečují a co nejlépe s KSAR spolupracují. Budou se nadále vracet na letiště a vyjednávat s Tálibánem, aby zajistili propuštění všech psů. Připomínají, že pracují v hrozných podmínkách a nesdílí specifické plány, protože by to bylo nebezpečné pro všechny zúčastněné, ale jejich mlčení neznamená, že to vzdali, utekli pryč s něčími penězmi, nebo celkově mají v úmyslu cokoliv jiného než dělat pro zvířata to nejlepší, co můžou.

  1. září: Sdílí informaci pro lidi, kteří si dělali starosti o psa s údajně zraněným kolenem, který byl sdílený na Twitteru: už je u jejich veterinářů a nejspíš má nedostatek něčeho z potravy, ne nic vymknutého. Neznají jeho jméno, ale zdá se, že slyší na jméno Max, a nemají důvod si myslet, že byl jedním z pracovních psů. Stále se snaží najít tálibánského vrchního velitele co se britských a kanadských ambasád týče, aby se mohli pokusit získat k sobě želvu z příběhu, o kterém je mnoho lidí informovalo.

později přibyl další příspěvek: Podařilo se jim získat želvu (jménem Sheldon). Ví i o králících a snaží se získat i je.

  1. září: Psi pracující pro soukromé společnosti mohou mít drsný život. Platí na ně jiné zákony než na pracovní psy pracující přímo pro armádu a tak nejsou stejně chránění a mnoho z nich pracuje většinu svého života, zčásti proto, že stojí spoustu peněz. Během předchozího chaotického stahování lidí z Afghánistánu spousta bezpečnostních agentur vypustila své psy na ulici, nebo hůř, nechali je v kotcích a zkrátka je v účetnictví odepsali. Bohužel, neznají osud většiny z nich.

KSAR byla najatá na to, aby dostali ze země všechny psi od Garda World, podobně jako jim v červenci pomohli přesunout 5  psů, co šli do důchodu, do Texasu. Navzdory nepředvídatelné katastrofě s odebráním psů na letišti a jejich vypuštěním, Garda World se za svá zvířata postavili a kromě podpory, kterou poskytnou ve chvíli, kdy odsud psi budou odlétat, se také rozhodli, že všichni tito psi si zaslouží, aby už nebyli nasazeni na další práci a namísto toho jim dovolí najít jim nový domov a poslat je do úžasných organizací, kde se budou moci naučit, jak být domácí psi namísto pracovních psů. Může nějakou chvíli zabrat všechna tato zvířata získat (je o ně postaráno), ale nikam nepůjdou, dokud je všechny nedostanou pryč z Afghánistánu a do domovů, které si zaslouží.

  1. září: Jejich tým dál tvrdě pracuje na tom, aby získali zpět jejich zvířata i odpovídali na žádosti o záchranu dalších. Jsou vděční za všechny, co je dál podporují i v tomto těžkém čase, kdy nemohou bezpečně šířit detaily toho, co vše dělají.

později přibyl další příspěvek: I několik z jejich veterinářů čeká na to, až bude moci evakuovat i své vlastní mazlíčky, například kočičku nebo papouška. Počkají, než se letiště spolehlivě otevře. Zvířat, která budou pak přepravovat, bude opravdu spousta.

  1. září: Pokračují ve snaze dostat z letiště zvířata zpátky k sobě a vše z toho drží v tichosti kvůli bezpečnosti lidí i zvířat. V mezičase k sobě dostávají i zvířata jiných živočišných druhů, co byla ponechána na ambasádách a mezinárodních vojenských areálech, například tři pávy. Ti mají většinu ocasních per sice pryč, ale jinak jsou v dobré kondici. Kontaktují veterináře, co mají specializaci a poradí jim, jak o ně pečovat.
  1. září: Díky všem štědrým darům jsou schopní nakoupit krmivo pro psy a kočky nejvyšší kvality, jaká je k dostání a to pro všechna zvířata čekající na evakuaci.

později přibyl další příspěvek: Každý den pokračují ve snaze získat zpět psy, co byli vypuštěni na letišti a jsou vděční, že o ty z nich, co byli chyceni a umístěni do kotců je postaráno, dokud se jim nepodaří dohodnout jejich propuštění.

  1. září: Už jsou to tři týdny od chvíle, kdy jejich psy po řadě neúspěšných zařizování evakuačních letounů zabavila armáda USA a vypustila je na Kábulském letišti namísto toho, aby jim bylo umožněno vrátit se na kliniku KSAR. Jejich tým se celou dobu neustále snaží získat psy zpět a podporovat afghánské zaměstnance letiště, kteří odchytili a starají se o pracovní psi a zachráněné psi, kterým ještě nebylo umožněno přejít zpět k nim. Také zajišťují, aby všude po letišti byla voda a jídlo pro ty, co ještě odchyceni nebyli. Zaměstnanci KSAR se zároveň starají o ty psy, kteří jsou z letiště zpět u nich, i ty, které zachránili mezitím odjinud, včetně štěňat.

Kromě přes 40 psů, které již dokázali získat z letiště, a větší skupinky, co je stále tam, KSAR zachránila přes dva tucty dalších psů a několik koček (těch už předtím měli přes 70), dvě želvy, tři pávy, dvě ovce a pracují na plánech pro evakuaci a nalezení nových domovů pro skupinku králíků a papoušků. Nedokázali by to bez neustálé podpory trpělivých milovníků zvířat, co jim umožňují tiše pokračovat v každodenních neskutečně opatrných akcích spočívajících i v koordinaci s vládami několika zemí a organizacemi a také s Tálibánem, ze kterého je teď v podstatě vláda Afghánistánu a ovládá skoro všechny aspekty života ve městě. Pozemní cesty momentálně nejsou bezpečné, obzvlášť když je teď více teroristů ISIS blízko hranic s Pákistánem, proto si drží nízký profil a čekají, dokud nebudou lety znovu stabilní a mnoho zapojených subjektů nebude moci schválit plány.

Jsou vděční, že i přes hroznou tragédii na letišti mají i to požehnání, že mohou bezpečně pokračovat v zachraňování životů, když přitom spoustě organizací nebyla udělena povolení pokračovat v práci a nehodlají tu příležitost promrhat. Lidi je informují o mnoha zvířatech, co v Kábulu potřebují pomoc a oni se na ně snaží reagovat jak nejlépe mohou, v čemž budou pokračovat dál.

  1. září: Fenka Talli a dvě její štěňátka jsou jedni ze psů, co měli štěstí a dostali se k nim zpět z letiště. Mnoho z jejích ostatních štěňátek zemřelo nebo se je nepodařilo najít, ale ona a dvě její štěňátka jsou v dobrém stavu.
  1. září: Zaměstnanci prožili další dlouhý den. Před pár dny je někdo upozornil na několik psů v péči drogově závislých, jenže závislost na heroinu je v Kábulu velký problém, takže se jim nedařilo zúžit, v jaké oblasti přesně by se zvířata měla nacházet. Dnes se tedy ptali různých závislých na heroinu a ti si myslí, že je to někde v centru, ale danou skupinu se jim ještě nepodařilo lokalizovat. V jedné ze skupin, které se ptali, ale našli měsíc staré štěňátko, které jim naštěstí předali bez toho, aby dělali problémy. Naneštěstí mladá fenečka už nějakou dobu vdechovala heroinový kouř, takže si projde abstinenčními příznaky. Jeden hodný kolemjdoucí jim také přinesl psa, kterého právě před chvílí viděl, jak ho srazilo auto. Tahle fenka měla dvě zlomené nohy a dost možná vnitřní zranění, takže jak píší, jejich veterináři s ní stráví noc, dají jí silná analgetika a uvidí, jestli to zvládne do rána. štěňátko od drogově závislých

28 září: Kvůli rozsáhlým zraněním museli fenku, co před dvěma dny srazilo auto, uspat. Mají ale i dobré zprávy: štěňátko, které bylo nucené dýchat heroinový kouř, už zvládlo těžkou část abstinence.

  1. září: Během posledních dnů přijali spoustu zvířat. Podařilo se jim z letiště dostat malou skupinku psů a také u sebe mají novou fenku spolu s jejími třemi měsíc starými štěňátky a zároveň i převezmou od milovníka zvířat několik koček. Odchytili také koťátko, které se jim potulovalo po střeše.

později přibyl další příspěvek: stále jsou nepřetržitě připravení přijímat nová zvířata, například koťátka, co jim po jejich nalezení na ulici přinesl někdo z místních. Ta se zdají být překvapivě zdravá.

  1. října: KSAR vždy ráda pomáhá jakémukoliv majiteli zvířat na místě, který nemá finance na zaplacení jídla nebo veteriny pro svého mazlíčka. Pravidelně cestují všude po městě, aby pomohli těm, co chtějí pomoci svým zvířatům.

Někdy ale nastanou problémy, jako třeba dnes, když si někdo například přijde pro pytel psích granulí a je to stejný člověk, co jim jen dva týdny zpátky ukázal zraněného psa a dva podvyživené psy a nechtěl jim je předat, dokud mu nezaplatí celkem 1400 dolarů. Věděli, že jde o vydírání, ale nechat tam umírající psi by bylo horší než zaplatit. Doporučují obezřetnost všem, co jim neustále přeposílají případy zvířat, co potřebují pomoc, nalezené na Twitteru apod., protože ne všichni mají dobré úmysly. Je zkrátka důvod, proč jsou obezřetní ohledně kohokoliv, kdo prohlašuje, že potřebuje pomoc. Konflikt a chudoba v lidech neprobouzí zrovna to nejlepší, ale kdokoliv, kdo má trochu slušnosti, jako například ten, kdo našel opuštěná koťata a kontaktoval kvůli nim KSAR, by se nepokoušel získat peníze z utrpení bezmocných stvoření.

  1. října: Poslední dobou od majitelů zvířat v Kábulu dostávají spoustu dotazů, kde se dá sehnat krmivo. Jedna cesta se znovu otevřela a tak jsou obchody lépe zásobované, vyjmenovávají obchody, kde se dá krmivo sehnat. Nabízejí krmivo a veterinární prohlídky pro ty, co si je nemohou dovolit.
  1. října: Příspěvek, ve kterém k lidem promlouvá Charlotte. Neustále slyší nějaké zvěsti o tom, že je ve skutečnosti mrtvá a Tálibán z nějakého důvodu převzal Facebookovou stránku KSAR. Pak jsou tu také miliony způsobů, kterými má být podvodnice, což neovlivňuje jen ji, ale také lidi, se kterými pracuje a kteří do toho celého dávají své srdce. Vyhýbá se tomu často přidávat videa sama sebe, protože je jediná Američanka v této organizaci. KSAR je dle jejích slov afghánská organizace a mají proč na to být hrdí. Je špatné brát ji jako její organizaci, je jejich a skoro všichni v ní jsou Afghánci. Teď ale dává zprávu čistě za sebe, aby zastavila pomluvy.

„Třebaže jsem za život udělala spoustu chyb, srpnová snaha o evakuaci KSAR je bezesporu ta nejhorší věc v mém životě. Ano, měli jsme partnery a peníze, skvělé organizace, co pro nás zařizovaly letadla a všechny selhaly z důvodů, které bychom možná mohly změnit, kdybychom udělali věci jinak a možná ne. A ano, namísto toho, abych požadovala hned brzy ráno 29. srpna, aby se psi přesunuli zpátky na kliniku, věřila jsem opakovaným slibům lidí, kterým důvěřuji a kteří říkali, abych neztrácela víru, že letadlo je už ve vzduchu. Takže když se ukázalo, že tomu tak není, už bylo pozdě. Armáda se rozhodla, že je až moc překážek na to, abych přesunula zvířata až do ulic města drženého Tálibánem, kam by se mohly dostat nákladní auta KSAR. Žádala jsem, abych psy mohla vynést ven po jednom, ale bylo mi řečeno, že je to až moc velký bezpečnostní risk. Bylo mi řečeno, že si můžu vzít tolik, kolik unesu a tak jsem si vybrala Beu a navždy budu ronit slzy pro každého psa, kterého jsem si nevybrala a teď je mrtvý.

Když jsme se znovu dostali na letiště, po mnoha dnech snahy získat povolení od Tálibánu, viděla jsem tam rozkládající se těla psů, které jsem znala od jejich narození, štěňat, která jsem milovala od první chvíle, milovaná zvířata. I zaměstnanci KSAR je viděli. Stále nám to láme srdce, třebaže se všichni zároveň bojí o vlastní životy a životy svých blízkých. I pokud se nám podaří zpátky k sobě dostat všechna zvířata, co jsou ještě na letišti, ztráty, které už nastaly, jsou neodpustitelné a ničí nás. A všechny se nám získat zpět jistě nepodaří.

Rozhodně nejsem v Jordánsku, tam je jen má blízká kamarádka, která se nám stará o Instagram. Nikdy jsem neopustila Afghánistán. Což se nejspíš nelíbí mým rodičům, ani tálibánským úředníkům, které denně „obtěžuju“. Vybrala jsem snad přes milion dolarů a zvládla jen zachránit želvu a pak jsem vzala všechny peníze a utekla na nějaký ostrov, abych pila Piña Colady? Ne. To ani nezní hezky. Přežívám na cigaretách a kafi a 4 hodinách spánku za den a pohání mě snaha dělat to nejlepší, co umím, abych napravila následky svých vlastních hrozných chyb a špatného úsudku. A zatímco tak dělám, a při pohledu na tu ohromující štědrost, která plní náš bankovní účet, neváháme pomoci, když vidíme zvířata v nouzi. Ano, dvě želvy. To někteří začali brát jako vtip. Jde o dva životy a mají stejné právo žít jako jakýkoliv jiný tvor.

Slyšela jsem, že mám přestat sedět na zadku a něco dělat. Místo toho jsem si konečně sedla a píšu odpověď na všechna ta falešná a odporná obvinění, co se na mě a KSAR hrnou, k čemuž mě náš výbor tlačí už týdny.

Budu publikovat naše plány na evakuaci na Facebook a sdílet mapy a jména a detaily a strategie skrz sociální sítě? Ne. Ale můžu říct, že tahle situace nejde vyřešit tajnou a nelegální cestou. Čekáme na schválení limitovaného povolení osvobození od OFAC (poznámka: OFAC spravuje a prosazuje programy ekonomických sankcí primárně vůči zemím a skupinám jednotlivců, jako jsou teroristé a obchodníci s narkotiky), abychom mohli legálně zaplatit celní poplatky, přičemž ty peníze půjdou teroristické organizaci, a abych mohla vejít do kanceláří lidí na seznamech USA a Spojených národů, v tuhle chvíli úředníků vlády, co jsou na seznamech deseti nejhledanějších teroristů na světě, a vložit veškerou svou duši do vyjednávání povolení pro přepravu zvířat, co tak moc miluji. Udělat tohle bez povolení by bylo porušením Patriot Actu.

Těm, co nerozumí složitosti celé situace a myslí si, že jsem jen naivní holka, co nerozumí kontextu, navrhuju, aby skočili na letadlo a přiletěli sem a pokusili se rychle získat zpátky psy ze zařízení pod vládou Tálibánu a Haqqani Network. K tomu si přidejte ISIS/IS-K. A odeberte hotovost. A zvedněte cenu jídla. A sledujte, jak se všichni kolem vás bojí o své životy. Získání psů zpátky k nám i záchrana nových  zvířat, které se našemu týmu podařily, jsou odvážné činy a tlustá štěňátka jsou zatracená vítězství. Takže skočte na letadlo a pomozte, jestli si myslíte, že můžete. Řekla bych, že jsou k tomu zapotřebí koule, ale zřejmě jsem se narodila bez nich.

V pekle, na které nevěřím, je speciální místo pro lidi, kteří vezmou něco, co bylo tím nejlépe myšleným úsilím něčího života, změnilo se na to nejbolestivější selhání v životě, a co se člověk neustále snaží napravit, a mají tu drzost sedět v bezpečí u počítače a dštít nenávist, která neudělá nic víc než že ublíží už tak zlomenému srdci a pošpiní reputaci organizace plné lidí, co mají víc odvahy a vytrvalosti než si tihle lidé dovedou představit.

Berte tohle jako důkaz, že žiju. Teď jdu přestat sedět na zadku.“

  1. října: Někdy se zvířata zachrání sama – jedna fenka jim včera v noci sama zaklepala na dveře.

později přibyl další příspěvěk: Majitel místního obchodu s potravinami jim pár dní zpátky zavolal pozdě v noci kvůli zraněnému psovi, kterého porazilo obrněné auto. Po rentgenu bylo jasné, že přední noha se nedá zachránit, ale zároveň ještě nebyl dost silný na operaci. Jsou proto vděční organizaci War Paws, která je spojila se specialistkou na anestezii a zvládání bolesti v Británii a ta jim pomohla za pomocí jejich limitovaných zásob léků k tomu, aby bolest trochu zmírnili, než dnes ráno mohla být provedena amputace. Jsou rádi, že mohou oznámit, že pejsek je zesláblý, ale zdravý a operaci zvládl dobře.

  1. listopadu: KSAR bylo uděleno vývozní povolení pro charterové letadlo, aby mohli odletět se svými 165 psi a 145 kočkami z Afghánistánu. Děkují všem, co to umožnili i co jim umožnili mít vše aktuální a tak mohli legálně pokračovat v práci zde. Jejich zaměstnanci neúnavně pracují, aby připravili přepravky a správné zdravotní certifikáty a všechno další papírování, aby všechna zvířata mohla cestovat až do Kanady (zatímco se zároveň starají o to, aby byla všechna zvířata spokojená). Masivní operace začne na začátku prosince a teď prosí o pomoc dobrovolníky v Kanadě, kterou budou po přistání potřebovat.
  1. listopadu: Po třech měsíců žalu a probdělých nocí jsou konečně připravení evakuovat psy a kočky. Ovce a pávi zůstanou v Afghánistánu kvůli omezením pro hospodářská zvířata a želvy a papoušci zůstanou se zaměstnanci, dokud nebude tepleji. Prosí o pomoc s úhradou zbývajících nákladů na dlouhý let, aby zvířata konečně mohli dostat domů.
  1. prosince: Pokračují v přípravách na evakuaci, ale zůstávají otevření a dál pomáhají zvířatům, co k nim přijdou. Až s jarem přijde možnost využívat komerční lety, budou je používat na převoz zvířat do nových domovů.
  1. prosince: Video s Charlotte. Kromě shrnutí situace od začátku v něm bylo sděleno, že někteří ze zaměstnanců KSAR odletí, někteří ne, budou trénovat nové zaměstnance a budou pracovat dál. Situace se změnila, už neodletí úplně všichni hned co to půjde a navždy. Teď mají totiž právně umožněno v Kábulu pracovat a cítí, že je to potřeba. Za tu dobu si i vydobyli dobrou reputaci, takže i Tálibán chce, aby zůstali a pomáhali zvířatům, zřejmě jim připadá výhodné, když v tom budou KSAR pokračovat a Tálibán tak bude mít přístup k péči, co dokáže KSAR zvířatům zajistit.
  1. prosince: Oznámení, že už nějaký čas KSAR spolupracuje s IEA government a funkcionáři Tálibánu, aby bylo na letišti postaráno o pracovní psy (kvalitní jídlo, veterinární péče atd.), čistě co se blaha psů týče, tedy bez tréninku hledání drog či výbušnin atd. Tálibán je požádal, aby se podobně starali o psy na jiných regionálních mezinárodních letištích a oni jsou rádi, že to můžou udělat.
    KSAR je momentálně jediná organizace starající se o pracovní psi soukromých společností na letišti a tito psi nebudou součástí evakuačního letu v lednu a momentálně se je nesnaží nikam přesunout a povolení k jejich přesunu nemá ani jiná organizace.

1. ledna: Ve spolupráci s Tálibánem a bezpečnostními týmy Qatari KSAR neustále odchytává psy na letišti. Většina z nich jsou divocí psi, co vykastrují a pustí na jiném místě (v Afghánistánu obvyklá taktika jako u divokých koček, také neschopných žít s lidmi), ale i po vší té době nachází místy i nějaké z vlastních psů, co byli na letišti vypuštěni v srpnu. Zachovávají si naději, že svých psů najdou ještě víc.

  1. ledna: Charlotte vypráví o tom, jak se před sedmi týdny dva muži vloupali do jejího domu a během surového zacházení ji okradli. Ukradli jí i šperk po babičce co má jen sentimentální hodnotu a ona se svázaná dobelhala ke dveřím, aby je zavřela než utečou koťata. Ale přes otřesný zážitek převážilo to, co řeší dnes a denně a tak se za chvíli vrátila zase do práce. Veterináři a další nejzkušenější pracovníci se už evakuovali a na jejich místo nastoupili jiní, co tak byli hození do snahy postarat se o stovky zvířat na jednom z nejvíce nepřátelských prostředí na světě. Jídlo je naštěstí stále k dostání, i když nekvalitní, mají omezený přístup k elektřině a internetu jako zbytek města, nemají skoro žádné prostředky k diagnostice kromě mikroskopu a blízkého místu s rentgenem, zdravotní potřeby jsou omezené na základ. Zvířata tam umírají kvůli nemocem nebo zraněním, co by ve vyspělých zemích mohly být vyléčené prostě jen díky tomu, jaké tam jsou zdroje.

Nikdy nebyla víc hrdá než teď na jejich organizaci a komunitu, co je podporuje. Blíží se dosažení částky, kterou potřebují vybrat a všichni neustále zařizují vše potřebné, i v Kanadě, kam evakuační letadlo zamíří. Kábul zaplavila vánice, díky které zamrzlo město a žádné letadlo nemůže přistát. Rychlé šíření nové varianty Covidu také snížilo dostupnost nákladních letadel a ceny za ně opět vystřelily vzhůru. Ale tým pracující na záchraně zvířat je houževnatý a motivovaný a Charlotte nemá pochyb, že se jim to podaří.

  1. ledna: Dlouho očekávané dobré zprávy. KSAR právě podepsalo smlouvu na letadlo, co má evakuovat stovky zvířat do bezpečí a k jejich majitelům, dočaskářům a mnoha organizacím na záchranu zvířat, co se v Kanadě a USA spojily, aby měla zvířata nejlepší šanci najít milující domov.

Ačkoliv to v srpnu nevyšlo, jsou vděční organizacím a individuálním dárcům, co dali dohromady velké zálohy na letadla, a některé z těch záloh propadly. Jsou vděční za všechny jednotlivé dárce, protože to hlavně oni dali dohromady velkou částku, co potřebují teď. Jejich práce v Afghánistánu s tímhle letem do bezpečí neskončí, protože mají v péči mnoho dalších zvířat a dál budou mít dveře otevřené i dalším, ale všichni ti, co jim pomohli složit se na tenhle evakuační let, dokázali něco úžasného.

  1. ledna: Stáhli sbírky na evakuační letadlo, protože konečně mají dost, aby pokryli náklady na něj a připadá jim neetické dál vybírat skrz sbírku na něj, když mnoho lidí dávalo i z toho mála, co sami mají. Během nejbližších dnů založí místo toho sbírku na průběžné provozní náklady. Relativně brzy by také měli mít díky technicky zdatným podporovatelům web, kde budou moci ukazovat zvířata hledající domovy.
  1. ledna: Začali finanční sbírku na průběžné provozní náklady, protože jim stále zbude spousta zvířat, až letadlo odletí – všechna moc malá štěňata, zvířata, co ještě nejsou připravená cestovat, ta, co ještě není kam umístit, želvy, ovce a ptáci. Stále tedy budou mít plné ruce práce, ale snad už ne tak MOC. Do jara to bude ještě tvrdá cesta, ale jsou si jistí, že s pomocí dárců budou schopní pokračovat v jejich práci zachraňující životy.
     https://www.gofundme.com/f/support-ksar-ongoing-operations
  1. ledna: Pokračují přípravy na odlet. Mezitím se ale nějaká skupina lidí, co v Kábulu nesídlí, pokusila propašovat ze země velkou skupinu zvířat ve velmi špatně naplánovaném pokusu o „záchranu“ a na hranicích je chytili. KSAR byli přivolaní na místo, protože na některých z použitých psích přepravek byl nápis „KSAR“, jelikož je dotyční vzali z letiště, kde jejich přepravky zůstaly po srpnové snaze o evakuaci. A tak se teď jejich zaměstnanci snaží co nejlépe postarat o ty, co objevení na hranici přežili.
  1. ledna: Prosba o zaslání darů jejich partnerům, co budou zvířata řešit, až letadlo odletí. SPCA International, Marley’s Mutts Dog Rescue, RainCoast Dog Rescue Society, Thank Dog I Am Out Dog Rescue, a War Paws se během toho, co KSAR připravuje vše na odlet, připravují zase na to, až v Kanadě přivítají stovky zvířat a vezmou je do zařízení postaveného za tímto účelem, kde se o ně budou nepřetržitě starat obětaví zaměstnanci a dobrovolníci, jedni z nejlepších veterinářů na světě, a budou dostávat výživné jídlo a lásku a pozornost, což si všichni zaslouží a také jim to pomůže později najít domovy.
  1. ledna: V Kábulu je možná nejnižší teplota za desetiletí. Celý den se starají o to, aby zaměstnanci a rodiny měli dost dřeva a dek, všechna svá zvířata dostali dovnitř. Také roznáší ohřívače a deky do všech klecí policejních psů, kterým naštěstí mohou pomáhat. Snaží se oslovit ostatní útulky nebo lidi se zvířaty, aby jim mohli donést deky a další věci, ale nedaří se jim to. Prosí lidi v Kábulu, aby ven dali alespoň kartónovou krabici s ručníkem a otevřeli dveře do svých sklepů nebo kůlen a přidávají kontakt na sebe, kdyby někdo potřeboval pomoc.
  1. ledna: KSAR znovu několikrát kontroluje hromadu dokumentů, dělá záložní plány pro záložní plány a dělá všechno proto, aby byli připravení na všechno. Lidi z National Air Cargo jim v tom ohromně pomáhají, jak co se plánu naložení zvířat tak koordinace s kontrolními orgány všech zemí, kde budou přistávat, týče. Tento týden získali povolení k přistání v Kábulu a Vancouveru a číslo letadla. Trvalo pět měsíců dospět k tomuhle bodu a bylo to neskutečně vyčerpávající. Moc se jim uleví, až misi převezmou partneři v Kanadě a věří, že fantastické organizace a oddaní dobrovolníci tam zvířata zahrnou láskou.
  1. ledna: Odpovídají na nějaké obavy lidí týkající se podmínek v letadle. Chtějí všechny ujistit, že v letadle bude udržovaný normální tlak a bude klimatizované a teplota bude udržovaná na 21 °C. O zvířata se budou po cestě starat dva lidé, udržovat je v bezpečí a nakrmené a v klidu. Jakékoliv cestování stresuje, ale dělají co můžou, aby proběhlo tak hladce jak jen jde.
  1. ledna: Doteď se vyhýbali tomu, aby zveřejnili datum odletu, aby to nezakřikli, ale kvůli nedorozumění a úzkostným otázkám to teď chtějí trochu ujasnit. Letadlo odlétá z Kábulu v neděli 30. ledna brzy dopoledne a přistane ve Vancouveru další den v pozdních hodinách, kde zvířata převezme skupina záchranářů vedených SPCA International. Letadlo je v podstatě postavené za účelem letu na Sibiř uprostřed zimy, takže počasí by nemělo dělat problém. Dvě skupiny a tři lidé zodpovědní za náklad pomohou bezpečně naložit zvířata. Jde o nakládku bez palet, což znamená, že dopravní klece jsou dány přímo do letadla a připoutané, namísto aby se nejprve daly na palety a zasíťovaly. Tak lze balit efektivněji a podle plánů bude možný pohled do přední části přepravek, aby se tak dalo neustále zvířata kontrolovat a bezpečně a snadno je přesouvat kvůli čištění klecí, poskytování čerstvé vody a jídla, a řešení jakýchkoliv zdravotních problémů.

Z Kábulu se zvířaty poletí dva lidé, co je doprovodí po celou cestu a budou se o ně starat – zaměstnanec KSAR Derick Stone a Jeff Beri, dobrovolník z No Dogs Left Behind. Na každé zastávce k doplnění paliva bude odpočinek a týmy veterinářů důkladně zkontrolují každé zvíře, přepravní klece se vyčistí, zvířatům se dá čerstvá voda a jídlo a spousta mazlení. Budou cestovat s asi metrickou tunou zásob a stovky lidí usilovně vše promysleli, aby byl plán i pro jakoukoliv nečekanou událost. Dostali povolení od letiště, aby odlet natočili.

  1. ledna bylo přidáno video se záznamem odletu letadla. Odletělo 156 psů a 133 koček.
  1. ledna v 11:32: Letadlo je asi od 11 včera večer (podle času v Kábulu) v Ankaře a brzy zase odletí. Zatímco bylo tam, skupina pěti veterinářů a čtyř veterinárních techniků, všichni partneři Marley’s Mutts Dog Rescue, se starala o zvířata a uklízela po nich, a zhruba za hodinu a něco se přesunou na Island, kde bude další úžasný tým, co tam přiletěl z Británie. Jde o dlouhou cestu, ale s tou nejlepší péčí, a zvířata dostanou ještě víc tulení, až dorazí do Kanady a přesunou se do organizací na ochranu zvířat. KSAR se moc ulevilo, že se je konečně podařilo dostat z Kábulu. A samozřejmě mají mezitím v Kábulu spoustu práce s nově nalezenými zvířaty i s 60 psy, co mají v péči po nedávné zpackané cizí snaze propašovat zvířata.

později přibyl další příspěvek: Mladík jim přinesl zraněnou kočku, co sám odchytil. Veterináři KSAR se o kocoura starají a nejspíš se plně vyléčí. Mezitím je tým v Ankaře v Turecku stále v letadle a pomáhá všem zvířatům, protože se odlet na Island o několik hodin zpozdil. Tým na Islandu už přistál a chystá se na přijetí zvířat hned, co přistanou.

později přibyl další příspěvek: KSAR dostal nenávistný e-mail, protože Charlotte dříve spletla počty a řekla, že na palubě bude 156 psů a 133 koček, tedy celkově 286 zvířat, a to matematicky nevychází, ale vzhledem k tomu, že konečně vše vyšlo, je to nerozhodilo. Někdo je také obvinil z toho, že plýtvají penězi, když tým z Británie letěl na Island proto, aby se staral o zvířata během mezipřistání, ale to bude stát méně než 15$/zvíře za spoustu hodin krmení, čištění, mazlení a zdravotních kontrol. Brzy přidají link, kde se bude moct živě sledovat další etapa letu.

později přibyl další příspěvek: Letadlo by mělo přistát v Reykjavíku na Islandu v 5:18 tamního času. Přidávají link na možné sledování cesty letadla živě: https://flightaware.com/live/flight/AZS4001

1.února: Video toho, jak tým z Británie sledoval přistání letadla na Islandu. (V 6:20 hodin času v Čechách)

Později (v 11:00) přibyl další příspěvek: Po celou cestu je venku zima, ale v letadle je 21 stupňů a právě teď tým z Británie kontroluje každé zvíře, čistí klece, krmí a dává vodu všem zvířatům a ujišťuje se, že se všechna cítí milovaně. Dnes večer přijde poslední etapa cesty a počet lidí, co se bez váhání vrhli na pomoc v rámci zastávek na jejich pozměněné trase letu je dost velký na to, aby ohromil i cyniky.

V 19:08 přibylo video letadla odlétajícího do Vancouveru. 

V 21:01: Znovu žádají o příspěvek pro SPCA International, co se bude starat o zvířata po přistání, aby se jim tak pokryly náklady (chybí už málo).

V 21:37: Poděkování za to, že pro SPCA International bylo dovybráno po 34 minutách.

V 23:18: Přidán odkaz na článek se slovy „Omlouváme se dobrým lidem z Glasgow za ukradený spánek. Naši chlupáči vám děkují za trpělivost.“ – V článku se píše o tom, jak včera v noci prolétalo letadlo se zvířaty KSAR nad Glasgow a dělalo velký hluk, ale vzhledem k tomu, kdo byl na palubě, jim to odpouští.

V 2:39: „Za méně než 20 minut přistane malá Bengo ve Vancouveru a má takové štěstí, že její nový domov je jen krátkou cestu od letiště, kde už na ni čeká jídlo a pamlsky a hračky a polštářky. Člověk, co si ji adoptoval, právě stojí na letišti a brzy začne živě vysílat, abychom tak mohli dokončit, co jsme začali–vidět, jak tohle nádherné létající monstrum přistane a jak se všechny ty cenné životy předají úžasným skupinám organizací a dobrovolníků, co se o ně budou starat s takovou láskou, jako dříve my.“

2.února 2:54: video jak letadlo přistává ve Vancouveru, v cíli své cesty.

V 3:14: Když jsou zvířata v bezpečí po jejich dlouhé a moc opožděné cestě, lidé z KSAR co zůstali v Afghánistánu si půjdou v poklidu lehnout, než začne den. Děkují všem, díky kterým se tohle mohlo uskutečnit, na každé snaze záleželo.

 

Články

Kocourek Mojito slaví první rok s protézkami. Jak se daří českému unikátu?

23. 11. 2022 - Fotografie ke stažení v zazipovaném souboru zde. Každý má za to, že jeho mazlíček je...

Osvědčení vánočního hrdiny: dárek, který pomáhá

11. 11. 2022 - Ve vzduchu voní cukroví, na stole hoří svíčka a v rádiu hrají koledy. Vánoce jsou svátky...

Úvaha nad divností koček očima psa

10. 11. 2022 - Ahoj. Já jsem Dolly, vítejte na mé dnešní přednášce na téma „kočky jsou prostě...

Jůlinka marně vyhlíží domov

31. 10. 2022 - Fotografie v zazipovaném souboru zde. Bylo nebylo, jedna moc milá paní našla malé černé...

Odebírejte náš newsletter

Přihlaste se k odběru zvířecích novinek, které vás dojmou i zahřejí na srdci.

© 2022Pet Heroes z.s., IČO: 01552309, DIČ: CZ01552309, Hlavatého 663/15, 149 00 Praha