Příběhy z kočičího pekla

Konečně je to tady! Osiris a Nut našli nový domov! Tihle dva kočičáci na něj čekali velmi, velmi dlouho. Přišli k nám z kauzy Kočičí peklo a zatímco jejich sourozenci a kamarádi azyl postupně opouštěli a vydávali se za štěstím do nových rodin, plašánci Osiris a Nut stále zůstávali. Neumíte si ani představit, jak šťastní proto jsme, že i oni po více jak dvou letech v azylu konečně našli lásku. Že jim konečně někdo dal šanci a otevřel jim své srdce, i když jsou plaší a bude to chtít spoustu trpělivosti.

Tímto je pro nás kauza Kočičí peklo definitivně uzavřená. Protože věříme, že případy, jako byl tento, bychom si měli stále připomínat jako varování před tím, čeho jsou někteří lidé schopni, rozhodli jsme se, že si společně připomeneme jednotlivé kočičky, které jsme z této kauzy přijali a které už se dnes naštěstí mají dobře.

MiniPi

První z kočiček z kauzy Kočičí peklo, kterou si připomeneme, je MiniPi. Když k nám přišla, byla MiniPi drobná kostřička potažená kůži. Byla extrémně vyhublá, vážila pouze 1,18 kg. Pohled na ni budil smutek a hrůzu z toho, čím si chuděrka musela projít.

Nepřeháněli jsme, když jsme kauzu nazvali Kočičí peklo. MiniPi je toho důkazem. Množitelka, která se o kočky „starala“, se kvůli fyzickém handicapu nedokázala pořádně postarat ani o sebe, natož o kočky. A že koček měla spoustu – byly úplně všude. Stejně jako jejich výkaly…

Dnes už je MiniPi naštěstí dávno v nové rodině, která ji miluje a dává jí všechnu lásku a péči, kterou si zaslouží. Když se na ni člověk dnes podívá, nepoznal by, že je to ta samá kočička, která tehdy připomínala chodící smrt. A to je dobře! MiniPi si totiž zaslouží všechnu lásku světa.

Amunetka

Amunetka je další kočička, kterou jsme přijali z kauzy Kočičího pekla. Oproti ostatním kočičkám z této kauzy patřila k těm lepším případům, přesto i ona přišla v naprosto zoufalém stavu. Byla podvyživená a do toho měla některé zuby v katastrofálním stavu.

Amunet se naštěstí zotavila a poměrně brzy se vydala za štěstím do nové rodiny. Našla lidi, kteří ji bezmezně milují a nikdy by nedopustili, aby se jí stalo něco špatného. A tak to má být.

Curry

Ačkoliv z kauzy Kočičí peklo přišli z většiny sphynxové, bylo tu i několik výjimek. Jednou z nich je i kocourek Curry. Podvyživený a vyděšený, takový byl, když jsme ho přijímali. Kocourek nikdy nepoznal lásku, jen hlad, špínu a utrpení.

Curry s námi v azylu pobyl rok, protože potřeboval kočičího kamaráda, aby nebyl sám. Nakonec se ale i on dočkal a našel přesně to pravé ořechové, jako by mu novou rodinu ušili na míru. A přesně tak to má být.

Set a Pan Prasátko

I Set a Pan Prasátko přišli z kauzy Kočičí peklo. Oba kocourci byli šíleně, ale šíleně pohublí. Kosti jim lezly z těla, v očích měli hnisavý výtok a k tomu je trápil ještě kašel. Nevěděli, co je to láskyplný domov nebo pravidelná večeře.

Dnes byste je nepoznali. Oba kocourci společně našli naprosto perfektní paničku, která je rozmazluje, co jí síly stačí. Set i Pan Prasátko nabrali na váze a dovádí, jak jen to jde.

Diva a Fred

Divu a Freda jsme přijali z Kauzy kočičího pekla rok po prvních kočičkách. I oni byli strašně vychrtlí, teklo jim z očí a měli průjem. Nebylo jednoduché dát je dohromady, ale nakonec se to povedlo.

O rok později už se společně vyvalují v novém domově a jsou strašně spokojení. Jsme moc rádi, že po tom pekle, kterým si prošli, konečně našli místo, kde je milují a starají se o ně, jak nejlépe mohou.

Lennon

I chudáček Lennon si prošel peklem. Kočičím peklem, kde se o kočičky nikdo pořádně nestaral, nekrmil je a nedával jim lásku. Lennon do azylu přišel strašně vychrtlý, z očí mu teklo a ještě měl průjem. Bylo to hrozné. Lennon byl přitom naprostý miláček, mazlivý a roztomilý. Nikomu nic neudělal a to, čím si prošel, si nezasloužil – ale tohle si nezaslouží nikdo.

Lennonek měl štěstí. Uzdravil se a nakonec našel rodinu, která ho přijala mezi sebe a dala mu všechnu svou lásku. Konečně se má dobře, konečně má milující náruč, konečně se nemusí bát o vlastní život.

Isis

Isis získala jméno podle egyptské bohyně, božský život ale dlouho nepoznala. Když jsme ji přijali z kauzy Kočičí peklo, vypadala jako chodící smrt. Vážila tehdy pouhých 1, 6 kg. Do toho ji trápil ještě výtok z očí a kašel.

Díky láskyplné péči v azylu se její stav naštěstí začal zlepšovat. Teď už je dávno ve svém novém domově, kde ji uctívají jako tu bohyni, kterou bezesporu je. Isis kraluje domácnosti a užívá si všechny výsady milovaného člena rodiny – mazlení, krmení a zase další mazlení.

S Isis uzavíráme příběhy kočiček z Kočičího pekla a celá kauza pro nás díky adopci Osirise a Nuta definitivně končí. Všechny kočičky a kocouři, které jsme odtud přijali, jsou neuvěřitelní bojovníci. Prošli si naprostým dnem, díky dobrým lidem ale dostali šanci na lepší život a dnes už jsou všichni v milujících domovech. Moc děkujeme vám všem, kdo pomáháte zvířátkům v nouzi, jste skvělí a úžasní.

Ačkoliv kauza Kočičího pekla je pro nás uzavřená, stále je tu spousta pejsků a kočiček, kteří potřebují podat pomocnou ruku. Prosím, pokud věříte v to, co děláme, budeme vám vděční za zaslání libovolného příspěvku na podporu naší činnosti. Moc vám všem děkujeme.