fbpx
Close

8.9.2021

Situace psů a koček v Afghánistánu

Spoustu lidí zajímá, jak je to se psi a kočkami v Afghánistánu, proto jsme se rozhodli dát dohromady různé zdroje a shrnout, jak se situace vyvíjela a jak vypadá teď. Bohužel, kromě nutnosti některé informace vůbec nesdílet pro zachování bezpečnosti, je také vzhledem k válečnému stavu i snaze jednat co nejrychleji, dost věcí nejistých a zmatečných. Je tedy často nutné skládat k sobě střípky, ale i z těch se zdá, že média často sdílí mylné informace. Článek je poskládaný z příspěvků na sociálních sítích organizací a článků. Naše organizace nijak nepomáhá, ani není aktivní v činnosti v Afganistánu, reagujeme pouze na dotazy lidí, kteří se na situaci ptají a chceme tímto pomoct s překladem.

Zprávy o tom, co se děje, jsme přebírali hlavně od neziskové organizace pomáhající zvířatům jménem Kabul Small Animal Rescue, doplňují je některé zprávy z jiných stránek (v tom případě je jiný zdroj napsán). Berte prosím na vědomí, že všude uvádíme pouze shrnutí sdělení, ne přesný překlad.

Jak se dočteme například zde, Kabul Small Animal Rescue je organizace, co se už léta zaměřovala mimo jiné i na přepravu zvířat, které si vojáci cizích států a najatí vojáci ze soukromých společností adoptovali na místě a po odjezdu si je přáli dopravit k sobě domů. Na jejich Facebookové stránce vidíme, že v červnu až po začátek července trávila celá organizace veškerý čas snahou přesunout co nejvíce psů do USA, ve spolupráci s ostatními neziskovkami v USA, dočaskářemi a spoustou dalších lidí. USA totiž stanovila (nejspíš dočasný) zákaz dovozu psů z několika zemí včetně Afghánistánu a to od 14. července (kvůli obavám z dovozu nemocných psů). USA přitom patří mezi země, kde je pro zachráněné psi nejvíc místa a zájem, takže zákaz všem zachráncům zvířat ztíží situaci.

12. července organizace uvedla, že nakonec se podařilo přepravit 76 psů, což bylo víc, než čekali. A proč že to bylo tak nutné? To se dočteme například v příspěvku z 2. srpna – i pokud se zákaz zruší například za rok, nikdo netuší, pod čí vládou v tu dobu země bude a jak to v ní bude vypadat. A tím problémy teprve začínaly…

11. července: Narůstající násilí v Afghánistánu je nebezpečné pro zvířata i lidi. I přes probíhající útoky se organizaci KSAR podařilo z areálu v Mazaru dostat Honey a Jacka, dva Německé ovčáky. Jejich majitel byl dříve evakuován a tak tam uvízli. Bylo zapotřebí odvážného a sehraného týmu, aby je bezpečně dostali pryč a do Kábulu a v budoucnu je tak mohli poslat domů do Kanady.

23. července: Článek na zpravodajském webu: Od chvíle, kdy prezident USA Joe Biden oznámil, že se Američané do září stáhnou ze země, Tálibán byl povzbuzený k akci a během chvíle obsadil hranice a spoustu území. Dočasný zákaz dovozu psů do USA ze zemí, kde je vyšší riziko vztekliny (včetně Afghánistánu), situaci ještě více komplikuje. Víceprezidentka organizace KSAR, Tahera Rezaei, byla první veterinářka, co si otevřela kliniku, a tak se bojí, že se z ní stane cíl, ale nehodlá se vzdát. Další nezisková organizace, Nowzad, pomáhá nejen kočkám a psům, ale zachránili třeba i býka, kozu či osly. Pen Farthing, zakladatel organizace, se coby cizinec také bojí, co se stane, pokud Tálibán převezme moc. Zároveň má obavu, že v tom případě by musely skončit i projekty pomáhající psům. Všechny organizace zatím pokračují v práci a udržují si naději.

2. srpna: KSAR prosí o dary, jak na zaplacení za předešlou rychlou přepravu psů do USA, tak aby měli dost financí na běžný chod (což je už i za normálních okolností možné jen díky darům) a mohli začít šetřit na evakuaci koček a koťat ze své péče. Situace v Afghánistánu je stále více nejistá, ale zaměstnanci tvrdě pracují, aby s ubývajícími financemi udrželi kvalitu péče o všechna zvířata – včetně mláďat, co potřebují krmit ve dne v noci. Spousta zvířat k nim přichází ve vážném zdravotním stavu, takže jejich uzdravení vyžaduje spoustu léků apod.

4. srpna: Snaha o zařízení evakuace koček, ale zásobování je narušeno boji a tak chybí přepravky. Prosba lidem, co žijí v D.C. v USA a mohou přepravku postrádat, aby ji darovali zaměstnanci, co se chystá přiletět do Kábulu.

5. srpna: Normální péče o zvířata neustává, veterináři se starají o osiřelá novorozená štěňata, zatímco se připravují na pokračování v evakuaci.

8. srpna: Stále jsou otevření a připravení pomáhat zvířatům, přijímat nové. Aby to vzhledem k narůstající nejistotě šlo lépe, potřebují zmenšit populaci v útulku. Pracují na umístění všech koček (55 včetně spousty koťat) a mají naplánovaná dvě velká letadla, aby je v srpnu evakuovala – do deadlinu 31. srpna chtějí evakuovat všechna zvířata i zaměstnance a každý den astronomicky narůstá cena za přepravu (poznámka: 31. srpna se mají z Afghánistánu stáhnout poslední vojáci ze zahraničí. Pokud tu zůstanou i potom, kdo ví, co se stane. Není jisté, jestli později bude možné odletět nebo umožněno opustit zemi). Dostali ale darem dost přepravek pro přepravu koček.

Na stránce NPR se dočteme více: Kromě jídla a přepravek pro zvířata potřebují i správná povolení a víza nutná k cestování a přistání se zvířaty v jiné zemi. Neustále drtivě naskakující ceny za lety přidávají další tlak. Všude probíhá chaotická snaha USA a jejich spojenců evakuovat své občany a tisíce lidí naběhli na letiště v Kábulu ve snaze uprchnout. Afghánci a cizinci, co se zoufale snaží odejít, cestují jen v oblečení s doklady, někdy s batohem. Spousta z nich musí opustit své mazlíčky, protože evakuační lety nedovolují zvířata. Mnoho z nich, ať už Afghánců nebo třeba pracovníků ambasád, organizaci volá po evakuaci nebo cestou na letiště s prosbou, ať jejich mazlíčky zachrání. Jiné místní organizace pomáhající zvířatům jí také dávají zvířata, o která se nemohou postarat sami. Zaměstnanci jsou vystresovaní a vyděšení, kvůli Tálibánu i tomu, že i pokud vše vyjde, budou tu muset nechat spoustu členů svých rodin.

13. srpna: Útok Talibánu v Afghánistánu byl o moc rychlejší než čekali a netuší, o kolik déle ještě bude letiště otevřené. Většina pozemních hraničních přechodů je pod vládou Talibánu, takže ty nejspíš zvolit nemůžou. Pracují na přesunu všech svých 55 koček a shánějí domovy pro zbývající psi v Kanadě, Turecku, nebo EU. Spousta toho závisí na penězích a zůstanou otevření jak dlouho jen můžou, ale netuší, jak dlouho to bude. Usilují o zajištění bezpečí zaměstnanců i zvířat v jejich péči, zatímco sledují, jak mezinárodní armáda a ambasády neskutečnou rychlostí mizí.

14. srpna: Za méně než hodinu se setkají s leteckou společností, aby zamluvili lety. Veterináři jsou uvnitř a dokončují přípravy a znovu kontrolují všechny papíry, ostatní zaměstnanci připravují přepravky pro cestu.

15. srpna: Zatímco Talibán vstoupil do města, stále se usilovně snaží starat se o zvířata i zaměstnance. Banky jsou zavřené, ale letecká společnost jim dovolila bankovní převod, což organizace Puppy Rescue Mission může umožnit. Ceny za všechno skokově narůstají a oni se snaží poskytnout jidlo svým zaměstnancům i jejich dětem a rodinám.

16. srpna: Nastal konec velmi dlouhého a stresujícího dne. Výběr peněz jde dobře, ale stále je potřeba pomoc lidí se sdílením a výběrem víc. Pro teď jsou lety, co si zamluvili, leteckou společností pozastavené, to však neznamená, že by už dál nepracovali na snaze dostat zvířata pryč, jen že se to musí zpozdit. Spousta lidí se ptá, co se stane, jestli zvířata nedokážou dostat ven, takže chtějí být upřímní: pokud k tomu opravdu dojde, všechna zvířata v jejich péči budou uspána. Lidé se jich ptají, jestli by nebylo lepší zvířata vypustit na ulici a dát jim tak šanci a upřímná odpověď je NE…. Všechny banky v Kábulu jsou zavřené, Western Union (jiná možnost jak převést peníze) taky, stejně tak hranice do okolních států, takže to ovlivní zásobování. Peněžní krize a problémy se zásobováním pak povedou k nedostatku jídla, což znamená, že na ulicích nebude jídlo, co by kočky a psi mohli najít. Všechna zvířata v jejich péči jsou navíc velmi navyklá na kontakt s lidmi a to poslední, co by chtěli, je aby na ulicích chodili k lidem v očekávání milého přivítání a poznali pravý opak. Včera se k nim dostal videozáznam pracovních psů, kteří byli opuštěni v jiných oblastech země, tálibánci jim usekli nosy. Nehodlají nijak riskovat, že by se to stalo i psům od nich. Dál budou informovat o situaci a ujišťují, že se starají o zaměstnance a všechna zvířata tak dobře, jak jen mohou. Zatím jsou v bezpečí, ale situace se mění každou hodinu.

Jak se zpětně dočteme v příspěvku z 22. srpna, tento den, což byl první den po dobytí města Tálibánem, vešla do kliniky organizace skupina výtržníků, co byli Tálibánci nebo tak vypadali. Aby udržela zaměstnance a zvířata v bezpečí, Charlotte to ráno oslovila Tálibánského staršího a oficiálně požádala, aby jejich zaměstnancům a klinice bylo dovoleno bezpečně pokračovat ve fungování, dokud nebudou moci evakuovat všechna zvířata a zaměstnance a jejich rodiny. Tahle nepříjemná dohoda byla povolena a jen díky ní byli schopni dostat se do areálů držených Tálibánem a zachránit psi a mazlíčky, co tam zůstali po lidech z různých států. Rozhodně to není přívětivá situace, ale zřejmě poznali upřímnost v jejich nabídce a tak prozatím vyhověli.

17. srpna: Zaměstnanci i zvířata jsou v bezpečí a klidní. Stále pokračují v zachraňování zvířat, co tu nechali evakuovaní lidé. I proto dávají updaty jen málo. Většina obchodů je teď zavřená a je opravdu hodně omezená možnost pohybovat se po městě, takže zoufale potřebují kredity do telefonů pro všechny zaměstnace, aby mohli zůstat v kontaktu, proto prosí lidi o pomoc a ti to rychle udělají.

18. srpna: Další zvířata dál přichází z ostatních organizací, co zavírají, od cizinců i Afghánců, od lidí, co svá zvířata milují a museli je opustit. Pomohli získat psi a kočky, co tu lidé nechali během rychlých evakuací, z domovů a areálů všude po městě. Často k nim zvířata chodí vystrašená, nebo špinavá a hladová, ale i v téhle velice těžké době dělají jejich zaměstnanci co mohou, aby se cítila v bezpečí a milovaná. Zkoumají mnoho scénářů a možností evakuace zvířat i zaměstnanců, všechny z nich závisí na spoustě faktorů, co se neustále rychle mění.

19. srpna: Rozhovor s Charlotte z KSAR (volný překlad): „Tálibán v podstatě ovládá město, možná tu jsou místy místa, kde je odboj, ale nejsem si jistá. Ve většině města je docela klid, ale to asi proto, že lidé mají strach a jsou uvnitř. Na letiště to ale neplatí, všichni s vízem se snaží zmizet. Letiště je obklopené tisícovkami lidí, někteří umírají v tlačenici. Je to tu velice zlé a chaotické, je i dost nejisté, jak se dá dostat dovnitř. Stále venku na ulici sháníme psy a kočky, co potřebují pomoc, protože Tálibán nám naštěstí povolil do určité míry pokračovat v práci. Hlavně pátráme po zvířatech, co tu zůstali po odchodu jejich lidí. Ale už jich moc není, většina byla opuštěná při začátečních evakuacích a z těch už jsme většinu zvládli dostat k sobě. Některé ze zvířat lidé, co musí odjet, zvládnou vysadit u nás na klinice, všechny ale ne.

Stále zkoumáme, jak odletět, ať už co se komerčních, vojenských nebo charterových letů týče (speciál mimo rozvrh aerolinií, pro konkrétní účel), do různých zemí. Vše probíráme, i podle toho, kam mají zaměstnanci dovoleno cestovat, což souvisí s tím, v jaké fázi jsou momentálně s vízi. I dostat se na letiště bude vzhledem k cestě k němu těžké. Může se to trochu uklidnit, ale nevíme. I kdyby nám dneska přišel mail s tím, že můžeme na letiště, tak nevím, jestli bychom šli, protože lidi, co tam jdou, čekají celé dny venku, nedostanou se dovnitř, není tam žádný řád. Je to chaotická, špatně řízená katastrofa. Navíc lidi mají strach, povídá se, že Tálibán se zatím chová dobře, dokud 31. srpna nezmizí cizí vojska. Takže je tu ještě nejistota, jak se to změní od prvního září. Pracujeme na vízech pro zaměstnance a jejich rodiny. A jelikož je už platný zákaz dovozu psů do USA, tak řešíme i kam do bezpečí přepravit zvířata, když tam to nejde.

Svoje zaměstnance odsud dostat musíme, protože pro ty, co pracovali s cizinci, je to tu ještě nebezpečnější. Už i jen když jdeme do areálů držených Tálibánem pro zvířata, tak si naše zaměstnance tálibánci točí a ptají se jich, proč pracují s cizinci. Původně jsme měli naplánováno začít s přesunem zvířat v pondělí, ale bohužel Tálibán převzal vládu v neděli, takže to nevyšlo. U koček je to jednoduché, ty můžou v podstatě kamkoliv, u psů teď přemýšlíme o Jordánsku nebo Kanadě. Komerční lety teď ale nelétají. A ve všech vojenských evakuačních letadlech jsou stovky lidí, co sedí i na podlaze letadla a jen se svými doklady, takže ty se použít nemůžou. Sháníme nějaké letadlo určené pro přepravu nákladu. Díky spoustě podpory a darů ho budeme schopni zaplatit a také lidé všude po světě píšou, že si můžou vzít tohohle psa/kočku, lidé z Warpaws a Puppy Rescue Mission neskutečně pomáhají… Jakmile letadlo se zvířaty opustí zemi, už to bude dobré.

Banky jsou zavřené, takže máme nedostatek hotovosti, ale speciálně vyslaná letadla se naštěstí neplatí hotově. Jídla pro zvířata máme dost na pár týdnů, ale rozhodně ho v budoucnu bude nedostatek. Zatím všechno jen stojí víc peněz a většina věcí se dá stále sehnat, ale to se změní. Tálibán má pod svou kontrolou zásobovací trasy po celé zemi. Kábul je teď v podstatě v obležení. Stále přijímáme všechna zvířata, i od lidí, co musí utéct, ale nevíme, jestli je dokážeme dostat ven.
V 90. letech bylo nelegální mít psa jako mazlíčka. Tálibán zatím neřekl, jak se k tomu bude stavět teď. Každopádně, jestli se nám nepovede dostat zvířata ven, tak je humánně uspíme, místo abychom je pustili ven a nechali zabít nebo vyhladovět. Pokud to bude nutné, je to to nejlepší řešení právě pro ta zvířata. Už jsme slyšeli nějaké věci o tom, jak se Tálibán chová ke zvířatům, hlavně v provinciích, kde se chovají o hodně jinak než tady ve městě, zatím. Máme v péči i psi, o které se staráme už roky, takže by ani nevěděli, jak se sami o sebe postarat. Pokud bude nutná eutanázie, tak bychom ji rádi bezbolestně provedli na místě, kde je plno lidí, co je milují, a kde se budou cítit bezpečně.

Nemáme podporu od žádné vlády, ale dostali jsme granty od SPCAI  a Animals Australia. Hlavně nám ale chodí osobní dary. Za poslední den jsem mluvila se spoustou leteckých přepravních společností. Všechny říkali, že když jim to dovolí provést, přepraví nás bez zisku. Největší noční můra je teď samotné letiště. A pak taky zákaz dovozu psů do USA. Jestli se nějak povede dostat povolení přistát se zaměstnanci v USA, tak by bylo dobré, aby tam s nimi mohli i psi.“

20. srpna: Organizace dnes dokázala dostat k sobě další zvířata, nemohou uvést detaily, ale bylo to těžké. Ulevilo se jim, že tuhle velkou skupinu dostali k nim, než budou moci odletět.

21. srpna: Zatímco většina psů pracujících pro armádu je evakuována spolu s vojáky a občany, psy pracující pro soukromé společnosti (Soukromé vojenské společnosti jsou organizace, které na základě uzavřených kontraktů a smluv nasazují své zaměstnance do vojenských operací a uživatelům zajišťují poskytování podpory, zabezpečení a služeb vojenského charakteru.) často potká horší osud. Slyšeli o některých, které pouští na ulici, některých uspaných, a jejich vlastní organizace asistovala v zachraňování psů ponechaných v zavřených klecích, zatímco se lidé evakuovali. V příštím týdnu budou dál pokračovat v hledání opuštěných služebních psů a pracují s lidmi v terénu i těmi, co byli evakuováni, aby je našli. Rezervovali 8 letů, kde budou zvířata jako náklad, ale letiště je uzavřené, dokud všichni lidé, co musí odletět, nebudou bezpečně pryč. Zvířata tak nemohou odletět, pokud nebude možné využít možnosti speciálu čistě pro tento účel.

22. srpna: Ve zkratce je to brutálně těžké, velmi nejisté, a jak Tálibán chodí v některých sousedstvích dům od domu s nejistými záměry, zaměstnanci mají strach. Zvířata nonstop dostávají péči a tak to bude dál, dokud je nebudou moci evakuovat. Milují je, chtějí jim dál poskytovat kvalitní péči a ostatním taky. Láme jim srdce, že musí opustit místo, do kterého doslova vložili spoustu krve, potu a slz. Vybudovali to tu od základů a všechny je ničí, že musí odejít. Tohle byl děsivý týden pro všechny, obzvlášť pro jejich zaměstnance, kteří nejsou automaticky chráněni – jako se zdá, že jsou teď chráněni cizinci (a to může tak být jen dokud tu jsou mariňáci USA). Ať už Tálibán je nebo není uznávanou vládou Afghánistánu, plně obsadili Kábul a právě teď mají nad městem plnou moc.

V tuhle chvíli byli všichni jejich zaměstnanci a způsobilí rodinní příslušníci zapsáni na seznam žádostí pro vízum do USA. Mají dohodu s leteckou společností používající speciály, je ochotná po jejich povelu poslat nákladní letadlo dost velké na to, aby se do něj dostala všechna zvířata, první zastávka v Jordánsku. Plánují přesouvat jejich zvířata, pak ta z jiných organizací, a stejně tak služební psi z několika soukromých vojenských společností. I Nowzadu nabídli pomoc při přesunu jejich zaměstnanců nebo zvířat podle potřeby a tahle nabídka stále trvá. Stejně tak jsou dál otevření všem obyvatelům Kábulu, co se snaží k nim přesunout zvířata. Je pravděpodobné, že většině jejich zaměstnanců bude umožněno se přesunout ještě před zvířaty, protože armáda USA nepovolí přistání letadlu, kde jsou jen zvířata, a kvůli vízům a regulacím je nemohou dostat najednou na stejné místo.

23. srpna: Dnes začali nový výběr peněz, co pomůže uhradit cenu za přepravu zaměstnanců a jejich rodin. I když mají za sebou první schvalování víz, i kdyby čekali na letišti v Kábulu 36 hodin, stále nemají zaručeno, že se dostanou do letadel, takže je i proto potřeba pro ně zařídit soukromé. V rodinách zaměstnanců jsou staří lidé a děti a nemohou je poslat na letiště, aby seděli na slunci 36 hodin a neměli přístup k žádným zařízením, jídlu ani vodě.

později přibyl další příspěvek: Situace v Kábulu je teď KRITICKÁ. Zoufale potřebují povolení k přistání pro zvířata, než bude pozdě. Charlotte stále na ulicích pokračovala v práci a zachraňovala zvířata, i když Tálibán začínal být přísnější, ale ČAS TEĎ VYPRŠEL. A ve videu je vysvětlené, proč: „Před pěti minutami odsud odešla velká skupina Tálibánců včetně někoho, kdo je – jak tomu rozumím – ten, co u nich řeší cizí ambasády a organizace. Byl tu s 12 ozbrojenými muži, jeden z nich měl granátomet. Řekli, že bych měla okamžitě odejít, pak se pokusili dát stráže dovnitř mého domu, který je dost malý. Dohodli jsme se na strážích VENKU před domem. Řekli, že nám umožní bezpečný průchod k letišti pro jakkoliv velkou skupinku máme. Řekli, že mám odejít první… je jasné, co by se stalo, kdybych to udělala. Můžeme naše lidi dostat ven za pár dní, už na to máme povolení. Potřebujeme povolení k přistání pro naše zvířata. Došli jsme tak daleko. Neopustíme je. Potřebujeme povolení k přistání. Protože myslím, že to později bude neustále složitější.“

24. srpna: Tvrdě pracují na zkoumání všech možností letu pro zaměstnance a zvířata. Záleží v tom na spoustě faktorech a v tuhle chvíli se snaží všechno prozkoumat. Prosí lidi o pomoc s tím, aby měli peníze v bance pro ty z možností, co se budou moci uskutečnit. Jejich zaměstnanci nepřetržitě pracují, aby dokončili přípravy pro evakuační lety a dál i pečují o zvířata. Stále neví, kdy k těm letům dojde, jestli zaměstnanci budou moci nastoupit do stejného letadla jako zvířata, nebo kam by mohli přistát. Neustále se vše mění a je chaos. Každý den navíc rostou ceny za lety, takže stále potřebují pomoc všech.

25. srpna: Všichni v KSAR jsou vděční za tolik darů, co přišly, aby všem pomohli s evakuací. Podpora veřejnosti také trochu pomohla co se týče letových povolení. Mají rozpracovaných několik plánů pro nepředvídatelné události a jsou optimističtí. Zaměstnanci tvrdě pracují, aby posbírali zvířata z organizací ve městě, co mají méně možností přepravy.

26. srpna: „Máme let. To je dobrá zpráva. Naprostý chaos na letišti je ta špatná a o hodně horší, než čtete.“

Později však navíc došlo k sebevražednému bombovému útoku na letiště ze strany bojovníků teroristické organizace Islámský stát, více viz https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/afghanistan-utok-evakuace-kabul-letiste.A210827_085859_zahranicni_jhr

Na stránce KSAR tak přibyl další příspěvek: „blízko letiště došlo k výbuchu. Ještě neznáme detaily, ale všichni naši zaměstnanci a zvířata jsou v pořádku.

27. srpna: na FB stránce Puppy Rescue Mission: „Věci se každou chvíli mění, ale POTŘEBUJEME POMOC se získáním povolení pro použití nákladového prostoru na odlétajících evakuačních letadlech, abychom přesunuli zvířata. Nechceme brát místa lidem, jen použít nákladový prostor. MUSÍME DOSTAT ZVÍŘATA PRYČ. Jde o zvířata z Kabul Small Animal Rescue a pracovní psy soukromých vojenských společností, co tu zůstali!“

28. srpna: „Všichni jsme vyčerpaní, jak se blížíme k čtvrtému dni chaosu na Kábulském letišti. Je to komplikované pro všechny a měli jsme nějaký malý úspěch, ale ještě zbývá dlouhá cesta a nezbývá moc času. Zachováme si naději a ve zbývajícím čase uděláme co je v našich silách…“

Ten den také podle seznam zpráv opustilo Kábulské letiště přes 200 psů a koček z organizace Nowzad a v neděli ráno dorazili do Londýna. To vyvolalo kritické reakce, protože se přepravila zvířata namísto lidí z organizace. Majitel organizace Paul Farthing bez zvířat odmítal odletět, ale nešlo jen o to: podle něj zvířata neodletěla na úkor lidí, protože se snažil jak jen šlo, aby evakuoval své zaměstnance, ale hlídka Tálibánu je odmítla nechat nastoupit i přesto, že měli potřebné dokumenty. Hodlá ale dál usilovat o zařízení odletu svých zaměstnanců ze země. Například na stránce Ústeckého deníku se dočteme víc: šlo o letadlo navíc, soukromě zaplacené organizací, takže zvířata samozřejmě nebrala žádným lidem místo. Naopak vzhledem k letadlu navíc mohli zachránit více lidí. Farthing i se zvířaty byl na letišti už dříve, 26. srpna (kdy nastal výbuch), ale po útrapách s cestou tam odlet ten den nevyšel, protože Američané zhruba dvě hodiny předtím změnili papírování a nevpustili je. Je tedy celkově svým způsobem zázrak, že se přeprava zvířat z této organizace podařila.

29. srpna: Tommy Amenta, který je zřejmě jeden z lidí, co na dálku organizaci KSAR pomáhal, tweetoval, že mají letadlo a armáda dokázala zázrak a mají povolení s ním přistát v USA. Popisuje to jako poslední šanci. Armáda je prý úžasná, lidé z ní už mají i nějak naplánováno, jak psi dostat do letadla tak rychle a efektivně, jak jen jde. Tohle je 3. letadlo, co mají dohodnuté. U prvního byl problém, druhé se porouchalo, tohle je poslední.

30. srpna Tommy informuje: V posledních hodinách to s lety vypadá špatně. Teď jsou v situaci, kdy čekají, až jejich speciál přistane, ale není to jisté. Joshua z Veteran Sheepdogs of America má právě teď letadlo na zemi. Joshua nabídl vzít všechny pracovní psi ze soukromých vojenských společností s sebou kvůli papírování. Tu nabídku přijali a doufají, že konečně přiletí jejich vlastní letadlo.

Později však přidal další update: Omlouvá se, že dost neinformuje, je tam strašný chaos a snažil se získat co nejvíce správných informací, ale je to stále komplikovanější, jak se vojáci USA stahují.

A o něco později další: Oddělení obrany, v posledních fázích ústupu vojsk, vydalo plošné nařízení, že všichny psi se mají pustit. Nejsou jediná organizace, které se to dotklo. Je chaos, takže víc informací se nedá získat. Charlotte se rozhodla zůstat v Kábulu. Odmítla se vzdát štěňátka, co měla zrovna přímo ve svém náručí. Už není na letišti. Je zpátky ve městě, v bezpečí, pro teď. Operace Hercules tímto nevyšla, přestože všichni se snažili co mohli a dělali nemožné. Děkují Joshuovi a dalším, že se aspoň snažili. Plošné nařízení ale ovlivnilo všechny na místě.

ten den přibyl příspěvek i na FB stránce SPCAI: Charlotte neopustí 130 zvířat, co zůstali na místě. Mnoho z nich patří americkým občanům, co utekli, spousta jiných je pracovních psů Afghánců. V tuhle chvíli už došly možnosti a je potřeba pomoci se záchranou jí i psů.

kolem 30. srpna přibyl na webu SPCAI článek informující více do detailu: Organizace (SPCA International, War Paws, Marley’s Mutts, Animal Wellness Action a Puppy Rescue Mission) pracují non-stop ve snaze evakuovat Charlotte, pracovní psy soukromých společností a zvířata v péči Kabul Small Animal Rescue. SPCAI pravidelně komunikují s Charlotte, naposledy 30. srpna ve tři odpoledne. Pracovní psi nepatří americké armádě, ale soukromým společnostem, u kterých mohou psi pracovat na různých pozicích včetně při pracích vojenského typu, na které jsou společnosti najmuty. 30. srpna byla Charlotte donucena opustit letiště s jedním štěnětem v rukách, zatímco probíhaly poslední vojenské evakuace. Tálibán ji eskortoval zpátky do útulku, kde je momentálně v bezpečí. Zatímco probíhalo stahování vojáků z Afghánistánu, Charlotte nikdy nepolevila v jejích snahách pomoci zvířatům v Kábulu. Dokázala zachránit 46 pracovních psů a několik osobních mazlíčků patřících utíkajícím Američanům. Obětavě zachraňuje zvířata ve válečné zóně během vojenské evakuace.

 Většině zaměstnanců KSAR a kočkám v jejich péči nikdy nebyl umožněn přístup na letiště. Pro teď jsou v bezpečí na jiném místě v Kábulu. Jak je na tom v tuhle chvíli 130 psů z jejich péče je o dost méně jasné, třebaže se SPCAI neustále snaží potvrdit, kde se nachází. Ví tohle: Nakonec psům a těm, co se o ně starají, výslovně nebylo povoleno nastoupit na vojenské letadlo, a mnoha soukromým speciálům nebyl umožněn přístup na letiště. Charlotte bylo sděleno, že většina psů z KSAR musela být 30. srpna vypuštěna do letiště, zatímco bylo letiště evakuováno – a tak se ze zachráněných útulkových psů stali toulaví psi bez domova. Nebyl jim umožněn přístup k letu, co pro ně organizace zajistily a měl je dopravit ze země (zvířata i lidi). Psi jsou na letišti, v oblasti používané k ubytování zaměstnanců. SPCAI se nepodařilo potvrdit počet vypuštěných psů, ani nemůže potvrdit, jestli armáda USA evakuovala 46 pracovních psů, co byli v péči KSAR. Naléhavě se snaží zjistit více detailů a třebaže je to složitější, když teď armáda USA úplně evakuovala Kábul, odmítají se vzdát.

 Hlavním cílem KSAR teď je vrátit se na letiště – až to bude bezpečné a s tím, že Tálibán snad bude spolupracovat – aby se pokusili znovu dostat k sobě zvířata, co byla vypuštěná. Situace na letišti je dál velice nebezpečná, ale KSAR doufá, že jejich zaměstnancům bude někdy dovoleno vrátit se na letiště a zachránit své psi. Během jejího odchodu 30. srpna Charlotte požádala, aby armáda USA otevřela pytle s jídlem pro psy, co dokázala na letiště dostat, a rozházela jejich obsah do oblasti, kde byli psi vypuštění.

Všichni dělali co mohli a využili všechny myslitelné možnosti a zdroje ve snaze zachránit psi předtím, než se americká armáda plně stáhne z Afghánistánu. Dál budou dělat co budou moct, aby zvířata i zaměstnance Kabul Small Animal Rescue evakuovali i po 31. srpnu.

Současný zákaz dovozu psů do USA i přes spoustu dohadování a proseb představoval další velkou překážku. Požádali o nouzovou výjimku, aby se Charlotte a psi mohli dostat ven na dohodnutém speciálu. Jenže bylo rozhodnuto zákaz dodržet a tím se ohrozily životy zvířat i lidí. Kdyby Charlotte a jejím zaměstnancům bylo umožněno vzít jejich zvířata – s tím, že soukromé skupiny pomáhající zvířatům zorganizovaly a zaplatily speciál –  byli by v bezpečí a zvířata také. Místo toho je teď Charlotte v Kábulu a zoufale se snaží přesunout zvířata na bezpečnější místo. Tohle byla poslední šance evakuovat psi z Kábulu před 31. srpnem, ale nikdo nic nevzdává. Momentálně se snaží zařídit převoz psů a koček z Afghánistánu po tomto deadlinu, vybrané peníze dál půjdou na péči o zvířata v Kábulu. SPCA International bude dál figurovat jako zprostředkovatel informací od KSAR veřejnosti.

31. srpna: Do tisku se dostala nějaká nedorozumění, proto SPCA International spolupracovala s KSAR a partnery u War Paws, Puppy Rescue Mission, a Marley’s Mutts Dog Rescue, aby situaci objasnili. Lidé v terénu nemají v úmyslu to se zvířaty vzdát. Příliš na sítích neinformují, protože Charlotte a ostatní vymýšlejí všemožné plány a řeší detaily a jsou kvůli bezpečnosti jich i zvířat spíše ticho.

Stránka Puppy Rescue Mission ten den také přidala příspěvek: Snažili se řešit neustále překážky, aby zaměstnance a psi dostali z Afghánistánu před 31. srpnem. Bohužel žádné ze zvířat se z mnoha důvodů mimo kontrolu bezpočtu organizací nedostalo pryč. Mariňáci na letišti však byli neskuteční a starali se o zvířata, doufali, že je dostanou do letadla. Dary darované specificky KSAR se použijí na zaplacení účtů vzniklých během posledních dvou týdnů, co se musí uhradit. Zbytek půjde KSAR, ale lidé se mohou ozvat, pokud by dar raději převedli jiné organizaci.

Na FB stránce SPCAI také přibyl příspěvek: Šíří se zmatečné informace ohledně 46 pracovních psů. Znovu opakují, že jde o psy soukromých společností, ne psy patřící armádě USA.

2. září: Od začátku snah o evakuaci KSAR bojují s dezinformacemi. Proto jsou vděční za následující článek plný faktů, zatímco oni mlčí, ale tvrdě pracují na získání a evakuování zvířat i zaměstnanců: Charlotte se snaží přesvědčit Tálibán, aby jí umožnili znovu odchytit zvířata vypuštěná americkou armádou a spolu se zaměstnanci kliniky je letadlem dopravit ze země. Charlotte se zavázala zůstat, dokud nezajistí evakuaci svých zaměstnanců, jejich rodin a až 250 koček a psů. Podle Charlotte jim bylo nedávno zrušeno osm speciálů, čímž přišli i o spoustu peněz v nevratných zálohách. Celá skupina minulý týden dorazila na letiště, ale stráže Tálibánu původně dovolili vstoupit jen Charlotte a psům. Zaměstnanci měli čekat s kočkami. Nakonec jen devět z přes 125 lidí přidružených s organizací prošlo branami a opustili Afghánistán. Kočky se se zaměstnanci vrátili na kliniku.

Mluvčí centrálního velení tvrdí, že i přes vlastní komplikovanou misi s přesunem se síly USA snažili pomáhat Kabul Small Animal Rescue jak jen šlo, Charlotte však tvrdí, že armáda po jejím vstupu na letiště zbytečně vytvářela problémy. Všichni řadoví vojáci byli podle ní moc milí, pomáhali se zvířaty a mazlili si je, ale někteří na vyšších místech to komentovali stylem „používáte naše zdroje. My potřebujeme dostat ven lidi. Záleží vám na zvířatech víc než na lidech?“ Přitom Charlotte podle svých slov vůbec nežádala o přesun zvířat místo lidí, ale navíc k lidem. Zvířata by nejspíš cestovala v nákladních prostorech.

Na sociálních sítích se šíří fotografie kolem 125 psů v přepravních boxech, co se KSAR snaží dopravit z Afghánistánu, spolu s obviněním, že američtí vojáci tu nechali své psy. Mluvčí Pentagonu to sám vyvrátil s tím, že americká armáda tam žádné ze svých psů nenechala a tihle patří Kabul Small Animal Rescue.

Zatím se neví, jaký je osud zvířat – kolem 50 z nich by mělo být pracovních psů soukromých společností, co v Afghánistánu byly coby podpora mise USA a nechaly psy na místě. V úterý Charlotte řekla, že je velká šance, že žijí a že má v plánu zvířata z letiště dostat, ve spolupráci s Tálibánem, co teď letiště ovládá. Dál má naději, že v budoucích týdnech z Afghánistánu dostane zvířata i zaměstnance. A zatímco zaměstnanci čekají na odlet, budou pokračovat v práci.

4. září: Do jejich péče se dostala kočička z Mazaru, teď bude čekat na možnost znovu se shledat se svou rodinou. Stále podporují zvířata na místě a jsou vděční za podporu v těchto stresujících časech.

5. září: O všechny jejich kočičky je postaráno, zatímco čekají, až se znovu zprovozní lety. O několik bohužel přišli, nejspíš kvůli vystavení slznému plynu na letišti. Ale dělá jim radost, že většině se daří dobře.

8. září: Dnes jim jeden z milovníků zvířat přinesl fenku, co našel v blízkém sousedství. Po prozkoumání jejího mikročipu zjistili, že jde o starší fenku, která dříve byla jedním z pracovních psů pracujících pro soukromé společnosti. Jelikož se našla na ulici, nejspíš ji společnost jen odepíše a oni jí budou moci najít nový domov.

9. září: Jejich zaměstnanci nepřetržitě pracují, aby udrželi všechna zvířata u nich v bezpečí a získali zpátky ta, co jim byla proti jejich vůli odebrána. Ze všech stran se na ně valí špatná publicita, díky čemuž je už tak krutá situace ještě o něco bolestivější. Prosí ty, kteří si od nich někdy adoptovali zvíře nebo kterým pomáhali dostat jejich mazlíčka domů, aby sdíleli fotografie daných mazlíčků, na kterých je vidět, jak jsou šťastní, a trochu tak rozveselili jejich zaměstnance.

11. září: Uzavřeli svůj účet na Twitteru, aby zmírnili všechen ten ruch a zprávy, které nestíhají probírat, ale ve zprávách tam a na messengeru slyšeli od spousty lidí o 1) skupině psů, jejichž majitel prosí o krmení 2) Německém ovčákovi, který má možná něco vymknuté. Už se sami snaží zjistit víc, ale pokud někdo může spojit lidi v nouzi přímo s nimi, aby mohli jejich veterináři těmto zvířátkům pomoci, dávají na sebe kontakt.

Později přibyl další příspěvek: Charlotte právě musela vypnout komentáře u jednoho příspěvku na FB, protože část komentářové sekce se změnila na výbuchy vzteku jako od batolat a ošklivých obvinění. Řekla si, že by mohla napsat o tom, co dělali na 20. výročí teroristických útoků z 11. září 2001 a třeba tím lidi inspiruje, aby se chovali zdvořileji: Tak, jako každý den od doby, co byla z letiště vyvedena americkou armádou a bez jejich psů, šli zpátky tam. Tálibánské vlajky vlají na každém vlajkovém stožáru. Měli s sebou ozbrojený tálibánský doprovod a strávili celý den chozením kolem hnijících odpadků a špinavých budov, co jsou napůl používané coby záchody, při hledání psů – těch, o které se starali od chvíle, co se narodili, těch, co pomáhali s bezpečností americkým vojákům a jejich spojencům, těch, co jsou milovaní mazlíčci lidí, co museli uprchnout ze země, psy, jejichž majitelé a pečovatelé o ně mají neustále strach, jako i oni sami.

Podařilo se jim zpátky k sobě získat řadu psů, včetně jednoho z pracovních psů. Jiné ztratili. Některá těla našli, jiné viděli na hrůzných fotografií. Některá štěňata přišla o matku, některé matky o svá štěňata. Někteří psi, co byli neustále s jedním z ostatních psů, jsou teď osamělí. Je kruté tímhle procházet každý den, obzvlášť, když musí majitele zvířat a organizace pomáhající zvířatům informovat o těchto nových strašných zprávách. Ale radují se z každého psa, kterého dostanou k sobě, a jejich veterináři nepřetržitě pracují, aby jim pomohli zotavit se z podvýživy, dehydratace a zranění, aby mohli být evakuovaní až se jejich stav stabilizuje a lety začnou být pravidelné.

Mnoho z pracovních psů je v bezpečí a je o ně postaráno v letištních kotcích, které už se dávno využívaly pro psy vyčenichávající bomby. Jsou vděční zaměstnancům letiště, že o ně nadále pečují a co nejlépe s KSAR spolupracují. Budou se nadále vracet na letiště a vyjednávat s Tálibánem, aby zajistili propuštění všech psů. Připomínají, že pracují v hrozných podmínkách a nesdílí specifické plány, protože by to bylo nebezpečné pro všechny zúčastněné, ale jejich mlčení neznamená, že to vzdali, utekli pryč s něčími penězmi, nebo celkově mají v úmyslu cokoliv jiného než dělat pro zvířata to nejlepší, co můžou.

12. září: Sdílí informaci pro lidi, kteří si dělali starosti o psa s údajně zraněným kolenem, který byl sdílený na Twitteru: už je u jejich veterinářů a nejspíš má nedostatek něčeho z potravy, ne nic vymknutého. Neznají jeho jméno, ale zdá se, že slyší na jméno Max, a nemají důvod si myslet, že byl jedním z pracovních psů. Stále se snaží najít tálibánského vrchního velitele co se britských a kanadských ambasád týče, aby se mohli pokusit získat k sobě želvu z příběhu, o kterém je mnoho lidí informovalo.

později přibyl další příspěvek: Podařilo se jim získat želvu (jménem Sheldon). Ví i o králících a snaží se získat i je.

13. září: Psi pracující pro soukromé společnosti mohou mít drsný život. Platí na ně jiné zákony než na pracovní psi pracující přímo pro armádu a tak nejsou stejně chránění a mnoho z nich pracuje většinu svého života, zčásti proto, že stojí spoustu peněz. Během předchozího chaotického stahování lidí z Afghánistánu spousta bezpečnostních agentur vypustila své psy na ulici, nebo hůř, nechali je v kotcích a zkrátka je v účetnictví odepsali. Bohužel, neznají osud většiny z nich.

KSAR byla najatá na to, aby dostali ze země všechny psi od Garda World, podobně jako jim v červenci pomohli přesunout 5  psů, co šli do důchodu, do Texasu. Navzdory nepředvídatelné katastrofě s odebráním psů na letišti a jejich vypuštěním, Garda World se za svá zvířata postavili a kromě podpory, kterou poskytnou ve chvíli, kdy odsud psi budou odlétat, se také rozhodli, že všichni tito psi si zaslouží, aby už nebyli nasazeni na další práci a namísto toho jim dovolí najít jim nový domov a poslat je do úžasných organizací, kde se budou moci naučit, jak být domácí psi namísto pracovních psů. Může nějakou chvíli zabrat všechna tato zvířata získat (je o ně postaráno), ale nikam nepůjdou, dokud je všechny nedostanou pryč z Afghánistánu a do domovů, které si zaslouží.

8.9.2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *